Děkuji za lásku a za své nejbližší,
za to, že spánek bolesti utiší,
mamince za starost, něhu a péči,
za všechna slova, jež duši léčí.

Děkuji za krásné roky svých studií,
za všechny podněty, které mě rozvíjí,
za Ódu na radost a Zpěv Židů z Nabucca,
tisíce květů, když jaro propuká.

Děkuji za krásné obrazy v Ermitáži,
za letní déšť, jenž horké tváře svlaží,
za ohně pod hvězdnou noční oblohou,
za ruce, které v nouzi pomohou.

Děkuji s úžasem za antickou kulturu,
za znění varhan v kostele na kůru,
za slastné chutě, co blaží na jazyku,
za touhu stokrát říct: teď postůj, okamžiku.

Děkuji také, že mráz krutě zebe,
za to, že po letech jsem našla sama sebe,
za pohled do očí pejskům a kočičkám,
za pocit, který vzbuzuje gotický chrám.

Děkuji za louky, hory a řeky,
za lesy, které rostou už věky,
za chvíle nad knížkou, v divadlech, kinech,
za to, když čas příjemně plyne.

Děkuji za štěstí a dětský smích,
za to, že pláč zoufalý ztich,
za podzim, který duši mou hladí,
za vítr ve vlasech a krásu mládí.

Děkuji za slunce a ptačí štěbetání,
za pohled na moře i za splněná přání,
za všechny lidi, s nimiž dobře je mi,
děkuji za život na této zemi.

autorka básně:  Věra Ježková

ilustrační foto: Šárka Nováková