Pohádka na přání za červenec – O medvídkovi Royakovi a svišti Olíkovi

Pohádka na přání za červenec – O medvídkovi Royakovi a svišti Olíkovi

O medvídkovi Royakovi a svišti Olíkovi

Nad horami se z lehkého oparu vyhouplo sluníčko. Ozářilo strmé skalnaté svahy i šikmé zelené pláně pod sebou a zvědavě se zahledělo, co se to děje u houštiny maliní poblíž horské bystřiny.
To máma medvědice vyvedla svá dvě medvíďata do rozzářeného rána, a u horského potůčku je učila sbírat zralé červené maliny. Jedno z medvíďat, malý Royak, se tam právě snažilo na konci jednoho tenkého výhonu utrhnout tu největší a nejsladší, ale špatně si odhadlo pohyb a skulilo se z břehu do studené vody.
Strání se rozlehl pískot vyděšeného chlupáčka. Máma medvědice se po něm ohlédla, pokývla hlavou a potom nechala synka, ať se z vody vyhrabe sám. Potůček není hluboký, medvíděti ranní koupel nijak neuškodí. Royak se neobratně vyšplhal na břeh, oklepal se a začal maliny sbírat znovu. Na studenou koupel okamžitě zapomněl, tak moc mu maliny chutnaly.
Medvědice pomalu postupovala podél bystřiny dál. Royak si toho ani nevšiml, jak byl tou sladkou dobrotou zaujatý. Urputně zápasil s pružnými stonky bohatě obsypanými červenými plody. Máma medvědice s druhým medvídkem zatím už zmizela za velkým balvanem.
“Mňam, mňam,” mlaskal si Royak. V dálce hlasitě zakřičel nějaký pták. Royak se zarazil, přestal mlsat, a zvedl hlavu.
Kde je máma? A sestřička Rina? Napřed pátravě, pak už trochu vylekaně se rozhlížel po okolí. Pak pustil malinový prut a zavřískl o pomoc. Pak ještě jednou. Ale odnikud se neozvala odpověď. Medvědice s druhým mládětem už byla daleko, neslyšela ho.
Royak se hopsavě rozběhl po cestičce nahoru po břehu potůčku. Jenže maličký nezkušený medvídek si nevšiml úzké odbočující pěšinky a běžel do svahu přímo nahoru. Jen občas se zastavil a opakovaně zkoušel přivolat mámu.
V tom bác. Do cesty se mu připletl kámen, méďa zakopl a už se i s kamenem oba kutálejí ze svahu dolů.
Žbluňk –  medvídek se  zastavil v mělké tůňce horského potůčku, těsně vedle maliní, které ho předtím tak zaujalo.
Klep – ťukl ho ještě k tomu kámen do hlavy.
Royak jen zafrkal a vyškrábal se na břeh. Pořádně se oklepal, aby dostal vodu z kožíšku, poškrabal se na natlučené hlavě a rozhlédl se kolem.
Jeho pozornost okamžitě upoutal pestrý motýl roztahující křídla na žluté kytičce. Medvídě ho chvíli udiveně pozorovalo, pak po něm pláclo tlapkou. Motýl samozřejmě nečekal, lehce se vznesl a třepetavě odletěl.
“Hihihi,” zasmál se někdo Royakovu nešikovnému pokusu. “Hihihi!”
Royak se otočil. Ve svahu nad ním byla díra a vedle ní na zadních nožkách stálo takové malé chundelaté zvířátko.
“Kdo jsi?” zeptal se zvědavě Royak. “Vypadáš trochu jako moje sestřička, ale jsi moc maličký!”
“Vůbec nejsem maličký,” urazilo se zvířátko. “Já jsem svišť Olík a jsem tady největší ze všech mých bratříčků!”
“Já mám sestřičku Rinu,” pochlubil se Royak. “Ale teď nevím, kde s maminkou jsou,” a trošku zesmutněl. “Já jsem se ztratil, víš?”
Olík ho chvilku pozoroval a pak řekl.
“Tvoje maminka je ta velká medvědice? Šli jste tady ráno a sbírali maliny!”
“No,” přikyvoval Royak, “nevíš, kam maminka šla?”
“Nevím,” pokrčil svišť rameny, “já se schoval, byla moc veliká. Ale ty se mi líbíš, umíš krásně válet sudy!”
“Cože umím?” podivil se Royak.
“No sudy, z kopce dolů,” vysvětloval Olík a hned mu ukázal, co tím myslí. Kutálel se z kopečka, až taky nakonec skončil v potůčku.
To byla  legrace. Oba noví kamarádi se spolu kouleli po svahu, hráli si na honěnou a Olík taky opatrně Royakovi odstranil ostrý kamínek, co se mu zasekl mezi drápky na zadní tlapce. Když nakonec dostali hlad, Olík ukázal Royakovi ty nejlepší kořínky a medvídek zase pro oba natrhal maliny. S plnými bříšky sebou plácli na měkkou travičku a odpočívali. Už oba  pomalu na teplém sluníčku usínali, když náhle je ze snu probudil ostrý varovný hvizd. To nejstarší ze svišťů varuje před blížícím se nebezpečím a všichni svišti v okolí okamžitě mizí v bezpečí svých nor.
Olík to nestíhá.
Z modrého nebe se k němu rychle blíží velký dravý pták. Nohy s drápy natažené, připravené popadnout kořist a odnést sebou. Malý svišť prudce vyrazil směrem ke své noře, ale už je pozdě. Orel je už těsně nad ním. Ještě jedno mávnutí křídel a …
Royak nečekal. Malý medvídek se s vřískotem postavil na zadní nožky a vrhl se kamarádovi na pomoc. Ječel a vřeštěl, mával předními tlapkami ve vzduchu. Orel se na chvíli ve vzduchu překvapeně zastavil, hlavu s ostrým zahnutým zobákem otočil k medvíděti. Olík zatím stačil doběhnout ke vstupu do nory a ukrýt se. Stihl to tak tak, velký pták opět zamířil jeho směrem.
Malý svišť je zachráněný. Ale co medvídek? Je sice o hodně větší, než svišť, ale neodnese si hladový dravec do hnízda nakonec jeho?
Orel, rozzlobený, že mu první kořist unikla, už opravdu letí k němu, už natahuje drápy, už už…
Náhle velký pták prudce změnil směr, zamával křídly a rychle se vznesl. Letí výš a výš, míří daleko, až na druhou stranu hory.
Royak přestal vřískat a sedl si na zadeček.
Kouká na orla, a v tom lup. Něco ho pláclo přes chlupatá ouška, až se překulil. Za ním stojí máma medvědice.
Zrovna se vracela podél potůčku zpět, hledala svého ztraceného synka. Uslyšela hlasitý vřískot a objevila se za velkým balvanem právě včas, aby ho před velkým orlem zachránila.
Royak jen zatřepal hlavičkou a jásavě se k ní vrhl. Tak moc byl rád, že ho našla a zachránila,  že je zase s ní a s malou sestřičkou. Máma medvědice se na něj ještě chvilku zlobila, nakonec mu ale odpustila a znovu s oběma medvíďaty zamířila po pěšince okolo potůčku do šikmého svahu.
Olík za ním díval ze vchodu do nory.  Už taky dostal od své maminky lepanec za uši, to aby si příště pamatoval, že musí být při hře opatrnější. Teď smutně koukal, jak si medvědice odvádí Royaka pryč a bylo mu líto, že ztratil dobrého kamaráda. Takového, který ani chvilku nezaváhal a okamžitě mu v nebezpečí přišel na pomoc.
Royak zatím šťastně poskakoval za mámou. Pěšina mizela za  mírnou vyvýšeninou, aby za zatáčkou opět ostře stoupala do kopce.  Medvídek se tam zastavil, otočil se a křikl zpět.
“Zítra zase přijdeme s maminkou na maliny! Budeme se hrát!”
—————————–
Tahle pohádka je pro Rojaka. Protože si nezadal vlastní téma, a s povídáním o dinosaurovi mám už nějaké plány, vymyslela jsem mu tuto pohádku. Zatím prý nemá vnoučata, ale kdoví, třeba budou časem, a pohádka se jim bude líbit. 🙂

7 thoughts on “Pohádka na přání za červenec – O medvídkovi Royakovi a svišti Olíkovi

  1. Mě se tedy líbí a moc. Děkujeme Matyldo, opět a zase milá něžná pohádka. Večer jí přečtu Martince, určitě se jí bude také líbit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *