O zamrzlé víle – celá pohádka

O zamrzlé víle – celá pohádka

Z vysokého rákosí u břehu potoka vzlétla vážka. Zablýskla v poledním sluníčku modrými křídly a znovu se ztratila mezi rákosovými stébly.
Voda v potoce zašplouchala, pak ještě jednou, a na břeh vyskočila zelená žabka.
“Kvak,” ozvala se do krásného dne, “kvak!”  Pak si všimla, že proti proudu stojí čáp a dívá se jejím směrem. Honem se trochu zatřásla – a na břehu stojí místo žabky vodní víla. Čáp nespokojeně zaklapal zobákem, roztáhl křídla a odletěl.
“Jednou si ho nevšimneš včas a sezobne tě, Amálko,” napomenula ji víla Marjánka.
“Nesezobne, mne nechytí,” zasmála se Amálka, chytila Marjánku za ruce a roztočila se s ní v mělké vodě do kolečka. Dlouhé vlasy jim oběma vlají ve zvířeném vzduchu, kolem nohou se jim ve vodě tvoří víry.
“Amálko, přestaň, nech toho,” křičela Marjánka, ale Amálka ji neposlouchala. Dále se točila do kolečka, Marjánka jí tak tak stačila.
“Zlobivé holky,” ozvalo se krákoravě z koruny staré vrby, která rostla těsně na břehu potoka. Sedí tam vodník Bublinka, pozoruje víly a mračí se. Nemá rád, když je u vody hluk. Plaší to ryby.
Amálka se zastavila.
“Nezlob se, Bublinko,” omlouvala se Marjánka, “já jsem nechtěla!”
“Dobrý den, Bublinko,” zavolala na vodníka rošťácky Amálka, “to je dnes krásně, že?”
Vodník si jen něco zabručel pod nos, mrzutě se otočil k vílám zády a skočil do vodní tůňky. Žbluňk, rozstříkly se kapky vody a po hladině se rozeběhly kruhy do všech stran.
“Proč to děláš?” zeptala se vyčítavě Marjánka. “Čápa jsi popletla, vodníka Bublinku rozzlobila a mně se ještě teď točí hlava z toho tance. ”
Jenže Amálka se jen smála. Vždyť to je přece taková legrace, zlobit čápa a vodníka. Hodit kamínek mezi potápějící se kachny a vyděsit je. Zatahat vydru za ocásek, pak se honem schovat za kámen a smát, jak rozlobeně hledá viníka.
“Jednou se ti to nevyplatí, Amálko,” snažila se ji Marjánka varovat, ale bylo to marné. Amálka i nadále zlobila čápa, vodníkovi odvázala z vrby všechny mašličky a škádlila jimi ryby a žáby v potůčku, z rákosí bafla na malou srnu, která se přišla napít k potůčku a bylo jí moc k smíchu, když polekaná srnka spadla do vody.
Až jednou.

 

Pokračování pohádky bude v e-knize 🙂

8 thoughts on “O zamrzlé víle – celá pohádka

  1. Opravdu krásná pohádka! To je dar, umět to takto napsat, aby to bylo napínavé a zároveň milé pro děti. A samozřejmě taky poučné.

    1. Díky, verusko, jsem vždycky moc ráda, když se pohádka líbí. Povzbuzuje mne to do dalšího psaní. 🙂

  2. Pohádku jsem si přečetla před spaním. Skončila jak měla, a tak můžu jít v klidu do postýlky. Zlé sny se mi určitě vyhnou obloukem.

  3. Matyldo, zase jedna krásná pohádka. Děkuji ti, i když nebyla přímo pro mě. Už je to strašně dlouho, kdy jsem povídala, ale hlavně četla, pohádky mým vnoučatům. Teď mám jednu pravnučku, jsou jí skoro tři roky, ale žije ve Vídni a vídám ji tak třikrát do roka. A tvé pohádky jí určitě budu vyprávět.

  4. Opět krásná pohádka, matyldo :-)…. i k této se budu často vracet. Děkuji za ni i já….

  5. Pohádka je moc hezká a já děkuji.Přečetla jsem jí jedním dechem.Je to moc pěkný pocit-mít pohádku .Zítra jdu do práce a všem jí přečtu.Děkuji.

Napsat komentář: bobalka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *