Tomáš a kamarádi ze ZOO

Tomáš a kamarádi ze ZOO

Ukázka příběhu  – Osobní knihy pro děti

…………
„Malý chlapeček? On šel sám ke slonům?“ lekli se lidé. Honem udělali tatínkovi místo a někteří s ním spěchali k pavilonu. Nestalo se něco Lojzíkovi?
Ale kdepak. Když se Lojzík rozběhl a jeho tatínek sebou plácnul na cestu, Tomáš utíkal taky. Přímo za Lojzíkem. Klouček vběhl do pavilonu a v tu ránu byl venku. Oči jako dvě lampičky, sotva lapal po dechu. Užasle kouknul na Toma a ohromeně vydechl.
„Ten je ale veliký!“
„No jo,“ odpověděl mu Tomáš. „Slon je veliký, ale ty jsi malý. Kde máš tatínka?“
Lojzík se rozhlédl kolem, tátu neviděl. Bradička se mu zachvěla a Lojzík si vzlykl.
„Kde je táta?“
„To mu nesmíš utíkat,“ poučoval ho Tom,“ pojď, já tě k němu zavedu.“ A vzal maličkého za ruku.
„Lojzíku,“ vykřikl tatínek, když oba kluky zahlédl. „Lojzíku, ty jsi mi dal!“ Popadl chlapečka do náruče a podíval se na Tomáše. „Tobě moc děkuji, že jsi Lojzíkovi pomohl. To víš, je to ještě takový truhlík. A co ty, ty jsi tady s kým?“
„Támhle,“ mávl Tom neurčitě rukou, „já už musím jít!“
Uf, pořád se ho někdo vyptává. To by byla ostuda, kdyby někdo zjistil, že se ztratil. Raději zase zamířil pryč. Ani se nestihl podívat, jak si sloni ve výběhu hrají.
Po chvilce ale zase zpomalil a začal se loudat.

……………..
„Jé,“ vykřikl udiveně, když konečně spatřil původ zvláštních zvuků. Mezi keři se ukázala skulina a z té na něho koukala hlavička malé žirafky. Mládě mělo hlavičku prostrčenou velkým okem kovového plotu, zřejmě si chtělo uškubnout zelenou větvičku na druhé straně a nějak uvízlo. Nad ním se tyčila nešťastná žirafí máma. Skláněla svůj dlouhý krk a čumákem postrkovala mládě zpět. Jenže to jenom pomekávalo, pofňukávalo a frkalo, hlavu s vyplazeným dlouhým jazykem prostrčenou otvorem.
Když se objevil Tomáš, máma i mládě napřed ztuhly. Pak velká žirafa k Tomovi mírně natáhla krk a hlavu dala na stranu.
„Pomůžeš nám?“ prosila pohledem. Žirafátko tichounce fňuklo. Kluk zaváhal. Pochopil, že se něco stalo a žirafa ho prosí o pomoc. Ale ještě nikdy nebyl v ZOO divokým zvířatům tak blízko, a ona byla tak veliká!
„Neboj se, pomoz,“ žirafí máma na něho stále upřeně koukala velkýma očima a pak udělala krok zpět. Mládě znovu slaboučce fňuklo a Tom se rozhodl. Pomalu došel až k plotu a pátral, proč žirafka nemůže zasunout hlavičku zpět.
„Aha,“ vykřikl radostně, když našel příčinu, „neboj, já ti pomůžu!“
Bylo to prosté. Mlsné žirafátko si chtělo utrhnout svěží zelenou větvičku na druhé straně plotu a při tom odsunulo stranou silnější pružnou větev. Když hlavu prostrčilo skrz plot, ohebná větev se vrátila na své místo a bránila mláděti v návratu. A dokonce ho trochu i škrtí, všiml si Tom. Prostrčil ruku křovím a pořád bedlivě sledoval velkou žirafu. Nekousne ho? Ale kde pak. Udělala ještě pár kroků vzad, aby náhodou Tomovi nepřekážela.
Uf. Nebylo to tak jednoduché, jak si Tom přestavoval. Větev byla silná a pořád Tomovi vyklouzávala z rukou. A tak nakonec pomohla i máma. Natáhla opět krk, chytila větev za zelené listí a společnými silami se jim ji podařilo odsunout stranou. Žirafka nečekala a okamžitě hlavu vtáhla zpátky. A samou radostí, že je zase volná, začala skotačit. Hop, poskočila doleva, hop doprava, hop nahoru. Velká žirafa zůstala stát a ještě chvíli si s Tomem hleděli do očí. Pak ohnula hlavu co nejníže jí to šlo, krátce frkla: „Děkuji ti, kluku!“ a důstojně popošla k poskakujícímu mláděti.
Tomáš zůstal stát na cestičce a hrdě se za nimi díval. Pomohl zachránit žirafku!……..

 

Knihu pro vaše dítě je možné objednat na www.OriginalniKnihy.cz

12 thoughts on “Tomáš a kamarádi ze ZOO

  1. Vše by mělo končit dobrým koncem, i když se smutným koncem to je v životě v poslední době čím dál častější.

  2. Mám ráda příběhy s dobrým koncem, a to Vy umíte krásně napsat. Já si moc “vymýšlet” neumím, ale zírám, když děda vypráví holkám – to by mě kolikrát ani nenapadlo.

  3. Jo Tom Zachránce, nejdřív helpnul Lojzovi, když se mu papin natáhl na zem a pak i mamce žirafě se žirafátkem, takový budoucí krokodýl mike dundee.

    1. Blanko, já píšu sama, nejsme děvčata 🙂 Díky za pochvalný komentář, jsem ráda, že se vám to líbí.

  4. Milý příběh, taky jsem vyprávěla dětem a teď i vnoučátkům vymyšlené pohádky, vždycky se jim líbily víc než čtené, jen jsem je nikdy nenapsala, i když jsem si také pohrávala s myšlenkou, napsat příběhovou knížku. Zatím k tomu nedošlo, ale co není může být.

    1. Bobalko, zkuste to 🙂 Já taky dlouho psala jen tak, než jsem to začala zveřejňnovat 🙂 Za pokus nic nedáte – a vnoučatům se bude určitě líbit

    2. No pár příběhů ze sídliště jsem už prezentovala na upozorňujeme nebo na chytré ženě, ale ty jsou pro dospělé. Mám ráda příběhy lidské, které se staly a něčím zaujaly. Příští týden se chystám poslat další. Vám přeji hodně úspěchů, ať Vám to tady přibývá.

      1. Díky 🙂
        Pod jakým jménem nebo ve které rubrice máte články na Chytré ženě? Chtěla jsem se kouknout, ale je tam toho moc 🙁 Tedy pokud vám to nevadí.

Napsat komentář: babicka11 Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *