Pohádka O víle Korince a broučkovi Janíkovi
Začínalo se šeřit. Na obloze se rozsvítila první hvězdička. Někde v koruně stromu krátce ze sna pípl ptáček a zase se odmlčel. Všude panoval klid, jen cvrčci spustili svůj pronikavý cvrkavý koncert na dobrou noc.
„Vojto, přiťukni ještě tenhle jeden hřebík a máme hotovo,“ řekl tatínek. Vojta klepal kladivem a tatínek spokojeně pozoroval, jak mu to jde.
„Tak jsme to opravili, Náťo,“ řekl a ohlédl se po dcerce. „Už jdeme domů!“
Ale holčička se ani nepohnula. Zaujatě koukala někam do křoví, pak ukázala prstíkem a užasle vykřikla.
„Tati, tati, podívej, co je to?“
Z křoví vyletovala nějaká zelenavá světýlka. Míhala se z místa na místo, mizela a opět se objevovala.
„To jsou světlušky, Natálko,“ řekl tatínek. „Říká se jim také svatojánské mušky.“
Potom všichni společně uklidili nářadí a vešli do domu.
Jedno ze světýlek zablikalo, ještě kousek popolétlo a zmizelo. Chvíli bylo na dvoře ticho.
„Já nejsem žádná moucha,“ ozvalo se náhle uraženě z křoví.
Někdo se tichounce zasmál.
„Nejsem moucha,“ prohlásil rozzlobený hlásek znovu. „Já jsem brouček svatojánek! A maminka mi říká Janíku!“
„Chichichi,“ zase se někdo zasmál.
„Kdo se to tu pořád chichotá?“ dotčeně se zeptal se Janík.
„To jsem přece já, Korinka, srdíčková víla,“ ozvalo se ze tmy. A na trávník osvícený měsíčním světlem vtancovala malá růžová postavička. Zatočila se ještě jednou do kolečka a pak se pátravě rozhlédla a zeptala se.
„Kdepak jsi? Poleť sem za mnou, budeme si hrát!“
Pokračování pohádky bude v e -knížce 🙂
15 thoughts on “Pohádka O víle Korince a broučkovi Janíkovi”
Pohádka je opět krásná, mým holčičkam a i mě se vaše vyprávění moc líbí 😊
Děkuji 🙂 Pozravujte své holčičky. A třeba vás potěší, že je mám v plánu vydat Pohádky o vílách a princeznách jako eknihu 🙂
Tak to je zase nádherná pohádka…
Díky 🙂
Posílám e-mailem
Už je fotka v pohádce 🙂
Ať se hodně čte a líbí 🙂
Díky, Ali 🙂 Čtenost zatím naskakuje, škoda, že čtenáři se nevyjadřují, zda se i jim líbí 🙁 Zpětná vazba mi pomáhá 🙂
Moc hezká pohádka. Světlušky jsem neviděla už také hodně dlouho. Pohádka se mně sešla k odpolední kávě. Z města jsem dojela trošku zmrzlá, tak pohádka přišla vhod. A dočetla jsem ji až do konce!
Někde modráska ve svých fotkách mám také a také cvrčka z letošní procházky. Pokud cvrčka budeš chtít, pošlu také do emailu, nebo na chat FB.
Ani, díky 🙂 pošli, určitě se bude hodit 🙂
Nemáš za co, před chvílí jsem ti jej poslala na email
Díky, Aničko
Už je to tak dávno, co jsem naposledy viděla světlušku! Kam se ti broučci s lampičkami jenom ztratili? Ještě že jsi tu Ty a připomněla jsi mi je. Že by to u broučků a víl chodilo jako u lidí? Kdo co od koho vlastně odkoukal? To víš, že jsem ji dočetla celou, hezky po obědě, při kávičce, za okny bílá tma. A vůbec, nechceš poslat modráska?
Jasně, Ali, to bych bylo moc ráda, hned bych ho do pohádky vložila 🙂
Jo, a světlušky mi lítaly po dvoře loni. Najednou se vyrojily z jednoho místa, bylo to jako takový malý podvečerní ohňostroj 🙂 letos jim bylo asi moc zima a mokro, nesvítily 🙁