O princezně Rozálce a víle Růžence

O princezně Rozálce a víle Růžence

 

Bylo krásné ráno. Nad královským zámkem na modré obloze zářilo sluníčko, v zámeckém parku voněly květiny a na stromech zpívali ptáci.
Princezna Rozálka vyběhla na nádvoří a radostí se zatočila do kolečka.
“Dnes se tatínek vrací domů z cest,” zavolala na ptáčka, který seděl na nejbližší větvičce vysokého stromu.
“Moc se na něho těším, už tak dlouho nebyl doma!”
Znovu se radostně zatočila do kolečka a pak na ptáčka zavolala ještě jednou.
“Zítra bude na zámku ples, a já budu mít nové, ty nejkrásnější šaty! A tatínek mi přiveze taky nové korálky! Slíbil mi to, když odjížděl!”
Ptáček  poslouchal, co na něho princezna volá. Potom zaklonil hlavičku a začal zpívat tu nejveselejší písničku, kterou uměl.  Rozálka se dala do tance. Tak moc se na dnešek těšila. Moc se jí po tatínkovi králi stýskalo.
“Tralala, tralala,” zpívala si spolu s ptáčkem. Pak se najednou rozběhla do zámecké zahrady. V jednom místě byla vysoká zeď okolo zahrady pobouraná. Několik kamenů se vysypalo a utvořily schůdky, po kterých se dalo vylézt až nahoru. Rozálka po nich šplhala a poskakovala, až se dostala na samý vrchol. Tam se postavila a s rukou nad očima se začala rozhlížet. Jede už tatínek král a jeho družina? Uvidí je?
Ale nikde nic. Už už se chtěla zklamaně otočit a slézt dolů. Když v tom …….
Na obzoru se objevil malý obláček prachu. Rozálka se na něj zahleděla. Co to je? To si jen hraje vítr?
Kdepak!  Obláček nemizel, naopak, zvětšil se a princezna spatřila i červenou korouhev.
“Tatínek, tatínek už jede,” vykřikla radostí a zatleskala.
Opravdu, je to královská družina. Koně dupou po prašné cestě, jezdci obklopují královský kočár. Ale král v něm není. Uhání v čele družiny na černém koni!
Rozálka rychle seběhla se zdi dolů, na druhou stranu, do polí. Půjde tatínkovi naproti! Počká na něj u řeky, u starého dřevěného mostu.
Nebylo to daleko. Za chvilku již netrpělivě podupávala u velkého keře planých růží, který rostl těsně vedle mostu.
Po nedávných deštích byla řeka plná kalné vody. Její tok hučel a prudce se dral kupředu. Narážel do dřevěných trámů, až to dunělo.
“Rozálko,” zavolal na ni tichý hlásek. Ale rozbouřená řeka hučela a Rozálka neslyšela.

Pokračování pohádky bude v nové e-knize 🙂

———————-
Holčička Rozálka

Rozálka je čtyřletá holčička, která miluje princezny, víly a korálky. Tahle pohádka je pro ni 🙂

8 thoughts on “O princezně Rozálce a víle Růžence

  1. To jsem si na sebe ušila boudu. Dnes mne Rozálka objala okolo nohou a prosila… ” Babičko, zítra mi zase přečteš tu pohádku o mně, že jo??”, Maminka jí totiž řekla, že přijdu zítra hlídat…. Ale jo, samozřejmě ráda..

  2. To je krásná pohádka, milá a dojemná. Už se těším, až budu zase hlídat vnoučátka na noc, určitě se jim bude také líbit. Mě se líbila moc.

  3. Rozálka mi taky telefonovala. Byla moc kouzelná, když mi povídala, jak se jí pohádka líbí. A nejhezčí bylo, když si vymínila, že musím pohádku napsat i jejímu staršímu bráškovi 🙂

  4. Tak máme za sebou premiéru, první čtení pohàdky. Malá si vlezla vedle mne do postele, přitulila se a poslouchala. Vžila se do děje, odbíhala také tančit, tleskala a když na nàs někdo promluvil, zlobila se, že přestávám číst. Babičko, přečti mi další pohádku…Tak jsem četla a četla a….děkujiTi Matyldo, Tvé pohádky jsou opravdu nádherné.

  5. Moc hezká pohádka, určitě se bude Rozálce líbit.
    Četla jsem jedním dechem jak to skončí. 🙂

  6. Tak tu pohádku čtu po několikáté a vždy mi vlhnou oči. Nejvíce se těším, až jí Rozálce přečtu. Díky Matyldo, díky…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *