Povídka ze současného světa aneb – Není nad dobrého souseda
Svět okolo nás se mění. Je plný krutosti, násilí, terorismu. Mimo jiného to byl jeden z důvodů, proč píšu tzv. “laskavé pohádky”.
Máme ale jednadvacáté století. Mají pohádky tohoto druhu mezi dětmi vůbec ještě své místo? Nezkresluje jim to vidění světa okolo?
Zamyslela jsem se.
Dobře, zkusím napsat pohádku (nebo spíše příběh) jiného druhu. Moderní, z této doby, na pokračování a s otevřeným koncem. Ještě sama nevím, jak dopadne. A taky bude určena těm trochu starším.
Ale pozor, začínáme!
Bylo, nebylo.
To si tak jednou jeden dědeček babičku bral. Opravdu, je to přece z této doby, nyní se i dědečkům a babičkám občas láska povoluje.
Takže dědeček a babička měli svatbu a sláva to byla veliká. Pes štěkal, kočka mňoukala a jejich děti a vnoučata volaly “sláva!”
Dědeček s babičkou bydleli v jednom domku se zahradou. Žilo se jim dobře. Babička vařila, pěstovala kytky a zeleninu, dědeček opravoval a budoval.
Domeček časem změnil špinavě bílou barvu fasády na zářivě žlutou, na zahradě rostl hrášek, okurky, brambory, k světu se měly i malé vysazené ovocné stromky.
Večer pak dědeček s babičkou sedávali na terase, popíjeli červené vínko nebo slivovičku, a pochvalovali si, jak je jim dobře.
Jednou se zase tak babička vyšla na zahradu pokochat, jak ten hrášek krásně zraje. O víkendu přijede vnouček, bude mít co mlsat.
Jenže ouha. Co to? Na záhonu, kde včera povlávaly hrachové šlahouny plné polozralých lusků, je téměř prázdno, při zemi se krčí jen takové nízké něco. Babička se zděšeně rozhlédla. I brambory mají okousanou nať, mladým ovocným stromkům chybí listí i celé větve . Jedna jablůňka zmizela úplně, zůstal ní jen takový klacík, ukousnutý těsně nad místem roubování.
Přivolaný dědeček si bafnul z dýmky a moudře zakýval hlavou.
“Srnec, nejspíše se sem dostal srnec! Ten, co jsme ho tady poblíž už viděli několikrát. Koukej, tady nám nechal navštívenku!” a ukázal babičce hromádku srnčích bobků.
Pak šel hledat místo, kudy se srnec na zahradu dostal. Nebylo to nijak těžké, víceméně šel na jisto. Srnec procházel přes sousedovu zahradu. Mezi zahradami není plot, a soused nezavírá zadní bránu. Chlapi se domluvili. Děda se nabídl, že bránu opraví, dá do toho materiál, čas a práci, no, a na souseda zbude bránu jen zavírat. Není nad dobré sousedské vztahy. Že by ten svět přece jen nebyl tak zkažený? Bude hapy end?
Uvidíme, počkejte na pokračování 🙂
P.S. A žádný obrázek vám sem nedám. PC rozhodl za mne, že sem nic nového nezkopíruje. Třeba příště 🙂
5 thoughts on “Povídka ze současného světa aneb – Není nad dobrého souseda”
Když já chci být se sousedy zadobře a ono to z jejich strany nějak nefunguje.
Pořád tam ten plot není, ale soused tam natáhl drát, do kterého občas pouští elektriku.
To ale na psa neplatí, protože je to vysoko, kvůli dobytku.
My máme souseda, kterého nemůžeme přesvědčit, že je potřeba dodělat jeho plot. Chybí mu asi 4m.
Ono by to ani tak nevadilo, ale soused má dobytek a už se nám po zahradě procházel býk.
Také naši zahradu navštívil jeho pes a celou zahradu rozhrabal. Soused to i viděl.
Bohužel plot tam ještě není a jeho pes nás navštívil zase a nadělal tam ještě hlubší jámy a vyhrabal i ty , co jsem po něm zavezla hlínou.
A soused zase dělá mrtvého brouka. Když mu to řeknu, tak mi odpoví, že ten plot dodělá a zase nic….
Verusko, v pokračování povídání se i dozvíte, jak to celé nakonec dopadlo. Jinak – nahradil vám soused aspoň škodu? Možná by v dodělání plotu pomohlo, kdybyste to po něm vyžadovali.
Dobrý soused je k nezaplacení, my máme vztahy víc než dobré. Občas i pokecáme se všemi třemi okolo. Ve městě srnky nemáme :-), jen tu občas projdou cizí kočky a ti, co mají pejska, mají dobrý plot. Určitě i soused bude bránu zavírat :-).
Srnky dokážou udělat pěknou paseku na zahradě. Vím z vlastní zkušenosti. Máme zahradu u lesa a párkrát se tam srneček zatoulal. Nepřišli jsme vůbec na to kudy. Jen stopy zůstaly a okousané stromy.