Soví pohádka – 11. kapitola – Liška na dvoře

Soví pohádka – 11. kapitola – Liška na dvoře

Zvíře za plotem dlouho vyčkávalo, zda se někde něco nepohne. Pak se přikrčilo – a hop. Dlouhým skokem přeskočilo plot. Na dvoře v měsíčním světle stojí liška. Otřepala se a opět se zaposlouchala do noci. Nezaslechl někdo dopad jejích tlapek na trávu? Nevzbudil se někdo?
Ale všichni na dvoře spí. Tvrdě spí ve své boudě i pes Haf a Kulíšek stulený pod jeho uchem.
„Hihi,“ zasmála se v duchu liška. „Vůbec nikdo o mně neví! Ani ten hloupý pes! Jen počkejte, já vám teď ukážu. Chytím si toho kohouta. Beztak je to jen takový řvoun. A pak třeba i nějakou slepici. Ale napřed toho kohouta!“
Liška se přikrčila, rozhlédla a pak tiše přeběhla celý dvůr. Už dávno si všimla, že kurník má vzadu otevřená malá okýnka. Ze dvora na ně není vůbec vidět. A ještě je tam hromada dříví. Vyleze po něm až k okýnku. A pak …, mňam, to bude dobrota!
Jen kocourci na půdě ještě neusnuli. Leží přituleni k sobě v suchém seně na půdě. Občas krátce zadřímnou, ale hned jsou zase vzhůru. Trápí je špatné svědomí a prázdné bříško.
„Bráško,“ ozvalo se do tmy tiché mňouknutí. „Já mám hlad!“
„Já taky,“ zafňukal druhý hlásek. „Nemůžu kvůli tomu vůbec spát!“
„Já jdu ven,“ mňoukl opět ten první. „Třeba už Haf spí. Nebo si mne nevšimne. Chytím myšku a .. a … dám ji Kulíškovi. Aby se na nás už nezlobil!“
Pes Haf otevřel jedno oko. Pak zvedl hlavu a vztyčil uši. Zaposlouchal se do tmy. Slyší nějaký šramot. Něco se někde děje?
V otevřených dvířkách půdy se ukázala malá kočičí hlavička. Kocourek Hugo neslyšně seskočil dolů. Za ním Hubert.
„Banda jedna kočičí,“ zavrčel Haf. Ale pak zase položil hlavu a spal dál. Peřinka psího ucha sklouzla a odkryla Kulíška. Studený noční vzduch mu foukl na záda. Kulíšek se nespokojeně zavrtěl. Otevřel oči a rozespale se rozhlédl. Kde to je? Není ani v sovím hnízdě, ani u maminky kvočny…
„Toto je Hafova bouda,“ uvědomil si po chvilce tápání. „Brr, to je mi najednou zima!“
Spánek ho opustil. Kulíšek se tiše postavil na nožky. Oklepal se, vybatolil z boudy a užasle se zastavil. Vysoko nad ním se klenula tmavá obloha se spoustou hvězd. Mezi nimi jasně zářil velký kulatý měsíc. V jeho světle bylo vidět celý dvůr. Stromy, dům i kůlna měly ostré obrysy a vrhaly černé stíny. I Hafova bouda, krmítka slepic a dlouhá stébla trávy. V měsíčním světle vše vypadalo tak tajuplně, pohádkově!
„Jé,“ vydechl překvapeně Kulíšek. „To je hezké!“
„Vypadá to jako namalovaný obrázek, že?“ ozvalo se tiše za ním. Kulíšek se otočil. Kousek od něj stál Hugo.
„Hm,“ zamračil se Kulíšek.
„Já se s tebou nebavím!“ rázně se otočil a kolébal se pryč. Hugo zůstal stát. Smutně se za ním díval. Kocourek Hubert vykročil ze stínu stromu. Hlavou trochu strčil do bratříčka a řekl.
„Nech ho, zítra za ním zajdeme. A za Hafem. Omluvíme se jim ještě jednou. Abychom byli zase kamarádi!“
Potom se oba rozběhli k plotu. Přeskočí ho na druhou stranu. Je tam v trávě hodně myších děr. A kocourci mají takový hlad!
Kulíšek naštvaně ťapal po dvoře. Náhle se v nočním tichu ozval nějaký rámus. Co to bylo?
Liška už je nahoře na dříví. Vstrčila krk do okýnka a ….
Kohout Albert se ve snu prochází po plotě. Všechny slepice obdivují jeho jasně červený hřebínek na hlavě i dlouhý ocas s krásně barevným peřím. Pyšný Albert ze spánku zatřepal křídly. Zrovna, když ho chtěla liška popadnout za krk! Místo toho lap – a drží Alberta za peří v ocasu. Albert se probudil a začal se bránit. Vyděšeně vykřikuje, mává křídly a hrabe nohama do vzduchu. Liška nedbá. Už kohouta vytáhla ven, už s ním sbíhá z kupy dřeva dolů. Na dvoře se na okamžik zastavila. Nadhodila kohouta v tlamě, aby se jí lépe nesl a chtěla se rozběhnout. Bác. Au! O něco zakopla. Plácla sebou do trávy a zabolela ji tlapka. Jako by ji do ní někdo klovnul! Leknutím otevřela tlamu a kohout jí vyklouzl. Než stačil uprchnout, liška po něm opět skočila. Lap – opět se jí něco zamotalo pod nohama. Udělala kotrmelec a znovu vyskočila. Před ní stojí rozčepýřený Kulíšek. Poskakuje na krátkých nožkách a píská, co mu síly stačí. Albert se skřehotáním prchá pryč. V kurníku vyplašeně kdákají slepice.
„Tak si odnesu tebe,“ a liška rozzuřená neúspěchem se vrhla po Kulíškovi. Ale než ho stačila chytit, Kulíšek jí zmizel z očí. To kocourek Hugo uslyšel rámus a vrátil se zrovna včas. Proletěl lišce přímo před čumákem. Popadl Kulíška do tlamičky a skok a skok, zmizel s ním ve tmě.
Liška vyrazila k plotu. Hop, v poslední vteřině ho přeskočila a zachránila se před rozzlobeným psem.
Haf se zlobí a stydí najednou. To on přece měl hlídat dvůr. To on měl přece zahnat lišku. Jenže místo hlídání zrovna tak tvrdě usnul. A zdálo se mu o tom, že mu Kristýnka donesla takové dobré masíčko.
A málem tak lišce dovolil, aby si odnesla kohouta. A něco ještě horšího! Mohla chytit i Kulíška! Jeho malého kamaráda!

Ilustrační foto: Alena Tollarová

4 thoughts on “Soví pohádka – 11. kapitola – Liška na dvoře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *