Soví pohádka – 13. kapitola – Návrat

Soví pohádka – 13. kapitola – Návrat

Kocourci se na dvůr vrátili pozdě odpoledne. Kulíšek zrovna stál u Hafovy misky. Pes ho pozoroval a ustaraně krčil čelo. Rád by smutnému klukovi pomohl, ale nevěděl, jak.
Hubert s Hugem se napřed rozhlédli. Pak se vydali k Hafovi.
„Mňau, mňau,“ pozdravili. Haf se posadil. Podezíravě si je prohlédl. Kocourkům září oči.  Ocásky mají vztyčené a nahoře zakroucené do otazníku. Co to ti kočičí kluci opět chystají? Zase nějakou čertovinu?
„Haf,“ štěkl krátce a pro jistotu ještě zavrčel. To je varoval. Žádnou lumpárnu tady už nestrpí!
„Kulíšku,” mňoukl Hugo. „My jsme byli v lese!“
„Hledali jsme..,“ skočil mu do řeči Hubert.
„… kde to bydlíš!“ nenechal se rušit Hugo.
„Našli jsme tvůj strom …“ netrpělivě mňoukl opět Hubert.
„Protože ještě neumíš létat…”
„My tě domů doneseme!“
Kocourci nadšením překřikovali jeden druhého.
Našli kamarádovi maminku a tatínka!
Můžou mu pomoci dostat se domů!
……………………………….

Zvířátka na dvoře se s Kulíškem loučí. Všichni mají malého sovího kluka rádi. Je jim líto, že odchází. A zároveň mají radost, že se vrací k mamince. Pak vzal Hugo Kulíška opatrně do tlamičky a rozběhl se k plotu. Hubert okamžitě za ním. Přehoupli se přes plot a vydali se k lesu. Donesli Kulíška na paseku. Tam se s ním vydrápali až k otvoru hnízda a šetrně ho šoupli dovnitř. Seskočili dolů a chvíli poslouchali. Z hnízda se nese jásot ze šťastného shledání Kulíška a jeho rodiny.
Domů na dvůr se kocourci vrátili už sami.
Dál šly dny. Pes Haf stále baští maso, které mu nosí Kristýnka. Kohoutovi Albertovi dorostla pera v ocasu. Z malých kuřátek jsou už velké slepice. Kocourci pořád občas rošťačí a pes Haf je hubuje. Jen liška už neobchází kolem dvora. Má strach, že se jí tam opět něco přihodí.
Zase se jednou blížil večer. Na nebi se ukazovaly první hvězdy. Slepice už byly usazeny v kurníku. Kohout Albert už do něj mířil také.
Od lesa se náhle ozvalo plácání křídel. Na plotě se někdo usadil. Albert se načepýřil. Kdo si to dovolil sednout na jeho plot? Zamával křídly a vyletěl za vetřelcem na plot. Už už se chtěl pustit do rvačky. V tom se zarazil. Zvedl zobák k obloze a hlasitě zakokrhal.
„Kykyryký, kykyryký, pojďte sem! Kykyryký, pojďte honem sem!“
Na plotě sedělo pět sov. Kulíšek, jeho máma, táta, bratr Pírko a sestřička Kulička. Přiletěli poděkovat zvířátkům na dvoře, jak hezky se starali o malého Kulíška.
Všichni měli obrovskou radost. Kohout Albert a slepice, máma kvočna i její už odrostlá kuřátka. Pes Haf běhal okolo plotu a štěkal. Kocourci Hubert a Hugo poskakovali vedle něho. Sovy na plotě otáčely hlavy kolem dokola a tiše houkaly. Kulíšek slétl dolů na dvůr. Posadil se na trávu těsně vedle psa. Naklonil němu hlavu a něco mu šeptl do ucha. Pak zase vzlétl a posadil se na plot.
„Moc, moc vám všem děkuji, jak jste mi pomáhali,“ poděkoval ještě jednou zvířátkům. Sovy se rozloučily a odletěly zpátky do lesa.
Kohout a slepice po chvíli zamířili do kurníku.
Kocourci se vydali na lov myší.
Jen Haf zůstal sedět a díval se k lesu. Jeho malý kamarád už není malý. A nezapomněl na něj. Zase za ním přiletí! Slíbil mu to!
A šťastně zaštěkal.

 

Ilustrační foto: Alena Tolarová – na fotce druh sovy s názvem kalous ušatý

4 thoughts on “Soví pohádka – 13. kapitola – Návrat

  1. Libuško, moc hezké. Dám přečíst vnučce. A mám radost, že se Ti hodily i moje obrázky. Psst, té sově říkáme kalousek, je to totiž kalous ušatý 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *