Soví pohádka – 5. kapitola – Pozor, jsou tu koťata!

Soví pohádka – 5. kapitola – Pozor, jsou tu koťata!

5. Pozor, jsou tu koťata!

Slepice otevřela oči, zvedla se na nohy a zatřepala křídly. Z pod nich jí vybíhala kuřátka jako ochmýřené a pípající kuličky. Ta největší z nich byl soví kluk Kulíšek. Napřed nespokojeně vypískl. Nelíbilo se mu, že byl tak náhle z klidu a tepla vysypán na tvrdou zem. Pak se rozhlédl a rozpomněl se, co se stalo. Přece se ztratil a maminka kvočna mu pomohla! Slepice zatím pohledem zkontrolovala kuřátka. Jsou všechna? A v pořádku? Pak spokojeně kvokla a zamířila s nimi ke krmítku. Kulíšek otočil hlavu jejich směrem, ale zůstal stát. Jídlo pro kuřata – brrr!
„Půjdu se podívat, co dělá Haf,“ rozhodl se a vydal se k jeho boudě. Udělal ale jen pár kolébavých krůčků a váhavě se zastavil. Pes ležel před svou boudou, hlavu položenou na předních tlapkách a spokojeně spal. Jeho miska stála opodál a k ní se zrovna plížila dvě koťata. Kuliš si moc dobře pamatoval, jaké rány tlapkou od nic dostal. Moc se mu nechtělo jít k nim blíže, ale – co je v té misce? Má v ní Haf zase to dobré masíčko? Jedno z koťat se už opatrně připlížilo až k misce. Mrklo se po psu a a vstrčilo do misky hlavu.
„Haf,“ štěkl pes a zavrtěl ocasem. Hlavu ani nezvedl z tlapek, jen oči pootevřel.
Kotě odskočilo od misky a schovalo se i s druhým malým uličníkem za kmen nedaleké jabloně. Pak se za stromem objevily dvě malé hlavičky. Koťata pozorovala psa a po chvíli se opět pomalu plížila k misce.
„Haf,“ štěkl znovu pes a koťata opět vystřelila za strom.
„Oni si jen tak hrají!“ pochopil Kuliš a zasmál se. Haf zvedl hlavu.
„To je dost, že jdeš,“ zavrčel. „Já ti tady něco schovávám, tak si to honem pojď sníst, než se k tomu dostanou tady ti dva uličníci!“
„Nejsme uličníci,“ mňouklo uraženě jedno z koťat. „My jsme lovci! Hugo, na něj!“ a koťata se svorně vrhla na sovího kluka. Převrátila ho na záda a začala s ním koulet ze strany na stranu. Polekaný Kuliš jen vypískl. Pak ho koťata náhle pustila. Kulíšek se postavil na nožky. Celý vyděšený jen kulil své obrovské oči. Točila se mu hlava a nic neviděl.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se ho někdo. Kuliš otočil hlavu za hlasem. Pes Haf stál kousek od něj, nohou držel jedno z koťat připlácnuté k zemi a starostlivě se na Kulíška díval. Druhé kotě stihlo vylézt do koruny jabloně. Krčilo se tam na jedné z větví, aby bylo co nejméně vidět.
„Proč mi to udělali?“ ptal se soví kluk nešťastně. „Já jim přece nic nedělal!“
„Jsou to uličníci,“ vysvětloval mu Haf. „Chtěli si s tebou hrát a trochu to přehnali!“
Pak uvolnil packu, kterou držel kotě a to okamžitě rovněž zmizelo na jabloni.
„Jsou ještě malí. A hodně rozmazlení,“ štěkl Haf směrem k jabloni.
„Já jsem ale také malý,“ pískl Kulíšek a celý se zaklepal. Tak moc se mu najednou zastesklo po mamince a tatínkovi.
„Já vím,“ zafuněl Haf. „Tak se teď pořádně najez, ať rychle vyrosteš a přepereš je!“ a popostrčil čumákem sovího kluka ke své misce.

……………………………………………

Foto Zdeňka Žichovská

2 thoughts on “Soví pohádka – 5. kapitola – Pozor, jsou tu koťata!

  1. 🙂 Chtěla bych, aby se jim to líbilo. Schválně píšu krátké kapitolky, aby se jim to dobře četlo.

  2. Teda ty jedeš…Nestačím kapitoly ani číst – děti budou jistě velmi spokojené!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *