Soví pohádka – 6. kapitola – Kulíšek a kamarádi

Soví pohádka – 6. kapitola – Kulíšek a kamarádi

6. Kulíšek a kamarádi

Kuliš spolykal poslední sousta masa a spokojeně se odkulil od misky.
„Děkuji ti, Hafe, bylo to moc dobré. A teď půjdu zase za maminkou kvočnou,“ pískl a pomalu se vydal přes celý dvůr za slepicí s kuřátky. Už byl skoro u hejna, když v tom se kolem něho něco mihlo. Zastavil se a otočil hlavu tím směrem. Jenže nic tam nebylo! Už chtěl udělat další krok, když se to stalo zase. Něco prolétlo těsně kolem něho. Kuliš točil hlavou kolem dokola, než konečně poznal, co se to děje. To si hrála koťata. Úprkem běhala po dvoře zleva doprava nebo po jabloni nahoru dolů, skákala na sebe, prala se. Náhle jedno z nich prudce vrazilo do Kuliše. Kuliš vypískl a varovně se načepýřil. Hlavou neustále točil zleva doprava. Kotě omluvně mňouklo a znovu tryskem vyběhlo na starou jabloň. Jeho bráška za ním. Tam se obě koťa usadila vedle sebe na větvi a zírala dolů.
„Já tě neviděl,“ ozvalse po chvíli jedno.
„Já taky ne,“ ozvalo se druhé. „My si tady hrajeme!“
Chvíli bylo ticho, jen poblíž pípala kuřata. Máma slepice se otočila a pozorně sledovala, zda je Kuliš v pořádku. Když ale viděla, že ho koťata netrápí, přestala si ho všímat.
„Proč tak pořád točíš hlavou?“ zeptalo se náhle jedno z koťat.
„Otočíš si ji úplně dozadu,“ připojilo se druhé. „Jak to děláš, že si koukneš na záda? Já to včera po tobě zkoušel, a nejde mi to!“
Koťata seskočila ze stromu. Pomalu přiťapkala až k sovímu klukovi. Ozvalo se tlumené zavrčení. To Haf zdálky varoval koťata před dalším uličnictvím. Jedno z nich se po psovi ohlédlo. Pak se obrátilo zpět ke Kulíškovi a mňouklo.
„My ti ráno nechtěli ublížit!“
„Nechtěli,“ mňouklo kajícně i to druhé. „Chtěli jsme si s tebou hrát. Ty ses tak krásně kutálel!“
Kotě natáhlo tlapku a jemně do Kuliše strčilo. Kuliš se zapotácel. Haf znovu varovně zavrčel.
„Tak jak to děláš s tou hlavou? Naučíš nás to?“
Kulíšek pokrčil rameny.
„Nevím, jak to dělám. Jde mi to samo!“ a podíval se na svá záda. Koťata to zkoušela po něm. Kulíšek se rozesmál. Bylo tak směšné, jak se oba malí uličníci snažili co nejvíce otočit hlavu dozadu! Ztráceli při tom rovnováhu a padali jeden na druhého. Koťata se smála s ním. Pak se všichni unaveně natáhli na zelenou trávu na dvoře a odpočívali.
„Jak se jmenuješ?“ zeptalo se jedno z koťat.
„Kuliš,“ odpověděl soví kluk. „A vy?“
„Já jsem Hugo. A bráška je Hubert,“ řeklo kotě a okamžitě pokračovalo. „Budeme si spolu hrát?“
Tak se spolu skamarádili. Až do večera pak na dvoře bylo živo. Oba kočičí bratři dál běhali a skákali po dvoře, Kuliš se s nimi kutálel a pokoušel se je chytit. Pomáhal si při tom legračním máváním křidýlek. Haf se raději odklidil stranou a tam se smál. Slepice zase dávala pozor, aby při tom svém rošťačení náhodou neublížili kuřátkům.
Pak přišel večer. Koťata zmizela spát někam na půdu a Kulíšek se spokojeně přitulil s kuřaty pod ochranná křídla maminky slepice. Už není tak smutný.
Zvířátka na dvoře se o něj starají a našel nové kamarády. Není sám.
…………………….
ilustrační foto – Johanka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *