Soví pohádka – 9. kapitola – Pojď se mnou!

Soví pohádka – 9. kapitola – Pojď se mnou!

Odpoledne přestalo pršet. Sluníčko opět vykouklo z pod mraků. Máma kvočna vstala a oklepala se. Pak vyšla z pod stříšky na zelenou trávu na dvoře. Kuřátka se s pípáním rozběhla za ní. Kulíšek vypískl a zůstal stát. Díval se za ostatními, jak spěchají ke krmítku a dumal. Má hlad. Má jít za nimi? Třeba dnes kuřátka dostala k jídlu něco jiného! Chutnějšího. Možná masíčko! V prázdném bříšku mu zakručelo. Váhavě udělal tři krůčky. Uf, ta mokrá tráva ale studí!
„Kykyryký!“ zakokrhal kohout Albert na plotě.
Kulíšek otočil hlavu jeho směrem. Kohout zatřepal křídly a znovu zakokrhal.
„Kykyryký, už neprší, pojďte všichni ven! Kykyryký!“
„Jako bychom si toho bez něj sami nevšimli,“ prohlásil někdo poblíž mrzutě. Kulíšek se obrátil na druhou stranu. Kousek od něj seděl pes Haf. Kulíšek znejistěl. Zlobí se ještě na něj Haf? Bude ho zase hubovat?
Haf se zvedl a vykročil jeho směrem. Kulíšek se přikrčil. Pes do něj žďuchnul čumákem.
„Vyhání mne ze dvora! Nechce mne tu!“ sevřelo se Kulíškovi srdíčko. Dostal další jemný strkanec. Pak Haf tiše zavrčel. Kulíšek leknutím vykulil oči. Haf se tyčil přímo nad ním. Náhle sklonil hlavu a znovu ho popostrčil.
„Pojď se mnou,“ štěkl krátce a omluvně vrtěl ocasem.
„Kristýnka mi před chvílí donesla něco do misky. Já ti to schoval!“
……………………

Máma kvočna se procházela poblíž psí boudy. Občas sezobla nějaké semínko, ale po očku stále sledovala Hafa.
„Krrr,“ varovně zachrčela směrem k psovi. „Krrr, ne abys mu zase ublížil!“
„Neboj se,“ zaštěkal Haf v odpověď. „Já se mu už omluvil. A nechal jsem mu dobrotku od Kristýnky!“
Uklidněná máma slepice odkráčela s kuřátky jinam. Haf položil opět hlavu na packy. Pozoroval, jak se soví kluk cpe. Konečně se Kulíšek odkulil od misky a blaženě vzdychnul.
„Už je ti líp?“ zeptal se pes. Kulíšek jen šťastně přikývl.
„Tak si pojď trochu si zdřímnout,“ nabídl mu Haf a zvedl jedno ucho. Kulíšek přiťapkal blíže. Přitiskl se k psovi a ten ho zase svým uchem přikryl. Oba spokojeně usnuli. Všechno bylo zase pořádku.
Kocouří uličníci stále sedí sami na půdě. Bojí se slézt dolů na dvůr. A při tom se jim tak moc stýská! Rádi by zase běhali po dvoře. Lezli po stromech, plašili kuřátka a sem tam za to schytali zobanec od mámy kvočny. Nebo tahali Hafa za ocásek nebo uši, když usnul na sluníčku. Haf se po nich vždycky ohnal a snažil se je chytit. Kocourci mu ale pokaždé utekli na strom a Haf na ně štěkal. A všichni věděli, že je to jen taková hra, že nikdo nikomu nechce ublížit.
Tohle poslední uličnictví ale málem dopadlo špatně. Uličníkům se trochu ulevilo, že se máma kvočna i Haf o Kulíška opět starají. Jejich malý kamarád už má na dvoře opět přátele.
Jenže oni to nejsou. O jejich přátelství už Kulíšek asi nestojí.
To oni mu přece nejvíc ublížili!

 

náhledové foto – Ilona Kolářová

2 thoughts on “Soví pohádka – 9. kapitola – Pojď se mnou!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *