1. Skřítek Borýsek a lesní víla Majdalénka

1. Skřítek Borýsek a lesní víla Majdalénka

Jednou do lesa přišla velká vichřice. Vítr fičel, stromy se ohýbaly a ve vzduchu kroužilo otrhané listí. Ze statné borovice se ulomila větev a spadla pod strom, do hustého borůvčí.
Když přišlo ráno, vítr se utišil, z pod mraků vykouklo sluníčko a smálo se na krajinu pod sebou. Hromada větví na zemi pod starou borovicí se zachvěla, pak ještě jednou a pak z ní vykoukla hlavička. Zamrkala očkama, kupka se znovu otřásla a vylezl z pod ní skřítek. Rozcuchaný, vykulený, modrý od borůvek. Poskočil si na zelené travičce, vytřepal z vlasů jehličí a rozhlédl se.
„Haló, je tu někdo?“
„Haló,“ zavolalo mu to zpět. Že by ozvěna? Někde v koruně zacvrlikal ptáček, ale jinak bylo ticho.
Skřítek to zkusil znovu:
„Halóó!“
„Halóó,“ ozvalo se mu zpět. Skřítek zesmutněl. Byl sám v lese, nikoho tu neznal, měl hlad a bylo mu zima. Otřel si mokré tváře a pak zavolal ještě jednou.
„Haló, haló, je tu někdo?“
„No tady, vždyť na tebe volám. Pomoz mi přece!“
Skřítek se rozhlédl, ale nikde nikoho neviděl.
„Kde jsi?“ zeptal se.
„Tady, za pařízkem,“ zavolal tenký hlásek. Skřítek se honem rozběhl na pomoc. Za pařezem, zachycená na součku za sukýnku, visela malá lesní víla. Skřítek jí šetrně, aby ji snad nepotrhal ještě víc, pomohl vymotat sukýnku, postavil ji do mechu a pak se představil:
„Jmenuji se Borýsek,“ a dvorně se uklonil.
„Já jsem Majdalénka,“ usmála se na něho víla. „A kde jsi se tady vzal?“
„Šel jsem do světa. Chtěl jsem přespat tady, na borovici v ptačím hnízdě, a jak byl ten velký vítr, sfouklo mne to dolů, sem, do borůvek.“
„Máš modrý nos,“ zasmála se opět víla Majdalénka, „pojď, půjdeme ke mně do domečku, umyješ se.“
Vzala Borýska za ruku a chtěla se rozběhnut po louce. Ale sotva udělala první krok, vykřikla:
„Au, to to bolí,“ a v očích se jí ukázala slzička.
„Asi jsem si poranila nožičku,“ a ukázala Borýskovi velkou modřinu na kotníku. Borýsek se zamyslil a pak se poškrabal za uchem:
„Co budeme dělat? Je tvoje chaloupka daleko?“
„No, kousek, víš? Támhle, za tím velkým bukem je velká bříza, tam je můj domeček.“
„No dobře, tak já tě tam zkusím donést,“ rozhodl se Borýsek. Vzal Majdalénku do náruče, udělal pár krůčků, a zakopl o kamínek.
„Ouvej,“ vykřikla znovu Majdalénka a zase se jí v hlase zachvěly slzičky:
„Nožička bolí.“
„Copak se vám stalo?“ zeptal se někdo za Borýskovými zády. Borýsek, celý zadýchaný snahou neupustit Majdalénku na zem, se otočil. Za ním stál srneček Tonda, takový větší srnčí kluk.
„Majdalénku bolí nožička, pomoz mi dostat ji do domečku,“ poprosil ho Borýsek. Srneček poposkočil, bokem se natočil ke skřítkovi a vybídl ho:
“Posaď mi Majdalénku na záda, vím, kde bydlí, zanesu ji tam.“
Srneček Tonda pak opatrně kráčel a Majdalénka se pořádně držela jeho krátké srsti na hřbetě. Borýsek poskakoval kolem nich a starostlivě upozorňoval, kde je jaká spadlá větev, aby Tonda taky nezakopl a Majdalénku něco nezabolelo.
Doma ji posadili na židli a nožičku pěkně ovázali. A Majdalénka se na ně usmála, hezky jim poděkovala, že se o ni tak postarali a nabídla jim čaj z borůvkového listí a borůvkový koláč. Jejda, to byla dobrota.
A tak se nakonec Borýsek rozhodl, že už do světa nepůjde. Proč by taky někam chodil. V lese se mu moc líbilo a našel zde dobré kamarády.

9 thoughts on “1. Skřítek Borýsek a lesní víla Majdalénka

  1. Mě by se taky líbilo potkat v lese nějakého skřítka nebo vílu, třeba jsem je už potkala, ale byli tak malí, že jsem je neviděla. 🙂

  2. Určitě, už jsem jich dost přečetla, ale nekomentovala, tak činím až teď ….:-) moc hezké čtení …

    1. Tak to jsem ráda 🙂 Ať chci nebo nechci, je to asi v lidské podstatě, že čekáme na ohodnocení 🙂

  3. Proč by taky Borýsek někam chodil, když se mu líbí tady … 🙂 to je jako u lidí – když se jim někde líbí, tak tam zůstanou …
    Hezká pohádka na úvod …!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *