Povídání od Matyldy

Jednou ráno vyběhl srneček Tonda ze svého pelíšku v houštině a vykulil očka. Svět kolem něho přes noc změnil barvu. Zmizelo věčně zelené jehličí, duby měly místo listů bílé polštářky, pod nimi nebyly vidět žádné žaludy. I místo trávy byly nyní na zemi bílé peřinky. „Sníh, napadl sníh,“ zaradoval se Tonda a hned zkoušel, jak se v něm běhá, skáče a taky se klouzal. To když náhodou šlápl na zasněženou zamrzlou kaluž vody a ujely mu nožky. Zprudka si sedl…

Přečíst Read More

Bylo krásné ráno. Sluníčko zrovna vstalo a ještě si protíralo oči, nad lesem se válely obláčky z ranní mlhy. Na větev staré břízy usedl kos a spustil veselou písničku. Víla Majdalénka otevřela dokořán okýnko a pěkně ptáčka pozdravila: „Dobré ráno, zazpíváme si spolu?“ A už se po louce nesla nová písnička, Majdalénka zpívala a kos pískal jako flétnička. Pak se sobě navzájem uklonili, ptáček odletěl, Majdalénka popadla košíček a vydala se do lesa. Šla si nasbírat lesní jahody, chce z…

Přečíst Read More

Jednoho dne se les probudil do nezvyklého hluku. Někdo křičel, pískal, falešně si zpíval a bouchal klacky do stromů. Ptáčci zmlkli a přikrčili se ve svých hnízdech, veverka Rézinka zavolala domů svá veverčátka a pečlivě za nimi zavřela vrátka z kůry. Srnečci a zajíčci prchali z lesa co mohli nejdále. „Loupežníci, to jsou určitě loupežníci,“ šeptal si vylekaný Borýsek. „Jen aby se víle Majdalénce nic nestalo, ani srnečkovi Tondovi, a ostatním, ať jim nikdo neublíží,“ strachoval se skřítek o své…

Přečíst Read More

Poblíž trnkových keřů na kraji stráně rostly velké lopuchové listy. Pod nimi se zabydleli dva velcí šneci, bratři Lukáš a Bobeš. Každý den pomaloučku vylezli na stráň, pořádně se nakrmili křehkými lístečky a když chtěli mít klid, jednoduše zalezli do svého domečku, který každý správný šnek nosí sebou. Zvířátka z lesa je měla ráda. Se zajíčkem si ukazovali, které lístečky jsou nejsladší, srneček Tonda jim zase vyprávěl o kamarádovi netopýrkovi a přivedl jim ho i ukázat. Víla Majdalénka jim popisovala,…

Přečíst Read More

Bylo parný letní den, sluníčko hřálo a nikde ani mráčku. Na velkém plochém kameni se vyhřívala užovka Agáta. Najednou se zavrtěla, protáhla a pomyslela: „Zase je mi nějak těsno a všechno mne svědí, tahle košilka je mi už malá.“ A tak se rozhodla, že si ji svlékne. To tak hadi dělávají. Když je jim kůže těsná, prostě ji svléknou a pohodí. Už mají pod ní nachystanou novou, hezčí a lesklejší. Agáta se začala různě kroutit a povytahovat. Snažila se z…

Přečíst Read More

Pršelo a pršelo. Nebe bylo šedivé, les tmavý, tichý, mech nasáklý vodou. Až konečně jednou ráno zafoukal svěží větřík, rozehnal mraky a vykouklo sluníčko. Stromy oklepaly z větví vodu, květiny na paloučku zvedly hlavičky a z mechu pod smrkem vystrčil hlavičku krásný hříbek. „Jejda, konečně je zase krásně,“ zaradoval se malý zajíček, když si ráno umyl očka, a honem si několikrát poposkočil, aby si protáhl nožky. Pak si odběhl na lesní palouček a tam si ukousl pár stébel křehké zelené…

Přečíst Read More

V hlubokém úvalu, pod kořeny velkého smrku, má svou noru liška Sára. Bydlí tam i se svými dvěma liščaty, neposedným Eliášem a klidnější Dorinkou. Liščata si pořád spolu hrají, vyvádějí a zkoumají okolí doupěte. Jako úplně maličký se Eliáš vydal do světa a málem se utopil v rybníčku, když si spletl měsíček s míčem. Ještě že maminka Sára byla tehdy nedaleko a zachránila ho. Teď už obě liščata povyrostla a malými uličníky se stala obě. Vždyť na světě je tolik…

Přečíst Read More

Lesem se nesl hlasitý křik sojky Báry. „Pozor, pozor, nebezpečí,“ pokřikovala a varovala tak všechna zvířátka. V lese nastalo ticho. Ptáčci přestali zpívat a přikrčili se na větvičkách, liščata se honem schovala do nory, i srneček Tonda a malý zajíček zbystřili. Ale netrvalo to dlouho a zvířátka se uklidnila. Žádné nebezpečí nehrozí, to jde lesem jen pan hajný. Pohvizduje si, rozhlíží a v ruce drží nějakou divnou věc. Takový lesklý váleček, občas s ním zatřepe, něco zmáčkne a váleček zasyčí….

Přečíst Read More

Blížil se podzim. Na stromech se začervenaly jeřabiny, dozrály lískové oříšky, ostnaté výhony ostružiní se pyšnily velkými modrými ostružinami. Zvířátkům moc chutnají, skoro každý den se u pichlavých keřů potkávají liščata s malými veverčáky, bzučí tam vosy i včely. I šnečci Lukáš a Bobeš se na ně vypravili. Tentokrát cestu nevzdali hned z počátku, plazili se dlouhé hodiny, než dolezli až k cíli. Ale za tu námahu jim to stálo, ostružiny jsou slaďoučké a tak mají šnečci každý den modré…

Přečíst Read More