Datum v kalendáři říká, že by mělo být jaro. Příroda se ale rozhodla, že nám to dá letos opět sežr … Jarních teplot jsme si užili v zimě, teď na jaře je zima a na horách sněží. Nelíbí se mi to. Jsem už postarší dáma a v náhledu na počasí hodně konzervativní. V zimě má sněžit a mrznout, na jaře zase svítit sluníčko a být přiměřeně teplo, musí zpívat ptáci a kvést jarní květy. Což o to. Přes den nám…
Kýchám, kašlu, z nosu mi teče, hlava bolí – a náhle záblesk myšlenky – dnes je už přece sedmého! Něco jsem měla udělat, co to bylo? Povídka! Včera přece končilo hlasování, který ze dvou konců u vánoční povídky Neplač a usměj se nechám. Páne jo. Okamžitě jsem začala sčítat. Tady, na Facebooku, na íčku – a výsledek je … Přesně takový, jaký jsem já i většina z vás předpokládala. Vyhrál závěr B v poměru A : B = 1 :…
Mám radost. Dnes mi vyšla další e-knížka. Je to volné pokračování pohádek o skřítkovi Borýskovi. A kdo chce o knížce vědět něco víc, stačí mu kliknout na odkaz níže 🙂 https://www.knihydobrovsky.cz/e-kniha/dalsi-dobrodruzstvi-skritka-boryska-a-jeho-kamaradu-501995646
Jen krátké pochlubení – vyšla mi další knížka pro děti. Jmenuje se podle návrhu výherce soutěže R. M. Vílování – Pět laskavých pohádek o vílách a jednom čertovi Anotace – Pět samostatných pohádek, ve kterých vystupují víly Korinka, Jaromilka, Růženka, Amálka, Marjánka a malý popleta čert Jajdin. Víte, že i víly někdy zlobí? A čertík umí pomáhat? Jenže mu to přinese hodně trampot. Naštěstí to v pohádkách vždycky dobře dopadne. Aby ne, vždyť všem pomáhají vodník, brouček Janík, princezna Rozálka…
Každý den sedám k notebooku s jasným cílem. Dopíšu konečně tu reportáž z našeho nedávného pobytu ve Zlatých horách. Mám v hlavě osnovu, vyhledané fotky, vzpomínky jsou ještě čerstvé. Jenže na rozzářeném monitoru mi pak naskočí různé zajímavé či šokující titulky. Přece musím vědět, co se ve světě děje, ne? Nejsem žádný ignorant. Tak se začtu, pak se tomu přečtenému zasměju (či zanadávám), musím o tom podiskutovat s Jindrou – a psaní zapluje někam do podvědomí. Včera jsem se tedy…
Ty děti v názvu nejsou jen tak náhodou. Rozhodli jsme se s Jindrou opět vyrazit na výlet. Tentokrát kousek vlakem a pak pěšky projít zajímavou trasu. Na zastávce s námi čekala na vlak rodina se čtyřmi dětmi, zhruba tak od tří do dvanácti let. Školáci mají prázdniny a tak se rodiče rozhodli vyjet s dětmi za poznáním. Nastoupili jsme všichni do jednoho vagónu. Dál jsem jim nevěnovala pozornost, povídali jsme si s Jindrou o všem možném. Že celá rodina sedí…
Když jsem ještě chodila do práce, tak mne strašlivě štvali důchodci, když si stěžovali, že na nic nemají čas. A teď v tom lítám taky. Ráno si vždyky naplánuji, co všechno ten den udělám – a večer sčítám nedodělky. Fujtajbl, budu mít já ještě někdy čas? Ne, to si nestěžuji. Mně to vyhovuje, že mám pořád co dělat a nenudím se. Taky se ale do ničeho už nenutím. Když mi tělo řekne, ať toho okamžitě nechám (rytí záhonu, hrabání trávy…
Opravdu mne zlobí, nevím, co se děje. Mám dva oficiální profily. Jeden používám na osobní pokec a v záhlaví je ikonka medvídka. Druhý měl být profesní, ale protože jsem tak trochu trdlo, moc ho nevyužívám. Neumím to. Ten má v záhlaví ikonku babičky s knížkou. Pokaždé, když jsem něco napsala, jsem dílko vložila na oba profily, babičku i medvídka. A komu se to líbilo, tak mi dal paleček nebo srdíčko, nebo napsal komentář, však to určitě sami znáte. Jenže…
Konečně máme aspoň takový náznak babího léta. Postupně zazimováváme zahradu. Jindra včera celé odpoledne jezdil se sekačkou, aby vyjezdil benzín, já pomalu likviduji kbelíky s rajčatovými sazenicemi – a sbírám maliny. Nekecám, to myslím vážně. Abyste mi věřili, dávám sem fotku. Ještě jich zraje dost, přijďte ochutnat. Také jsem obnovila pravidelné procházky se psem. V letních dusnech nebo zase v podzimních lijácích se nám ani jednomu moc nechtělo. A když už bylo počasí přece jen občas přijatelné, tak jsem se hodila…
Hezký den všem 🙂 Slíbila jsem, že dnes oznámím, který návrh na název pohádkové knížky mne zaujal nejvíce. Napřed ale děkuji všem, kdo se soutěže zúčastnili. Každý váš návrh měl něco do sebe. Jenže nemůžu použít všechny. Vybrala jsem pro název knížky návrh Rostislava – Vílování. Je stručný, výstižný a věřím, že mé budoucí čtenáře zaujme tak, jako zaujal mne. Navíc pod ním bude podtitulek – Pět laskavých pohádek o vílách – a taky o jednom malém čertovi. Tohle se…
Soutěž o název pohádky skončila. Poslali jste mi několik zajímavých návrhů. Už mám tip, který použiji, ale nechám si ještě pár dní na rozmyšlenou. Konečného vítěze zde oznámím v pondělí 3. 10. 2022. Samotná e-knížka vyjde v listopadu, po té výherce – nebo výherci – dostanou ode mne kódy ke stažení pohádek. Už opět přemýšlím nad nějakou soutěží. A těším se, že se jí zase zúčastníte 🙂 Hezký víkend vám všem přeji 🙂 Ilustrace – Kateřina Kupcová
A co že to bude zítra? No přece konec soutěže 🙂 o název nové pohádkové knížky o vílách 🙂 Pokud někdo neví, o co jde, dávám sem na ni odkaz pro snadnější orientaci. Takže nezapomeňte, zítra 29. září o půlnoci soutěž končí 🙂 A jen pro pobavení sem dám obrázek naší kočičky Maji. Vůbec na něm nevypadá jako uličnice, že? A při tom tak velice ráda provokuje svou sestřičku Miu. Honí se pak po celém dvoře, perou se a Mia…
Dnes jsme byli zase v lese. Včera večer jsem nevydržela a ukecala Jindru, že prostě musím na houby. Že kamarádky, co mám na íčku, nosí z lesa stále plné košíky a tak já bych ještě také ráda….. “Už je v noci zima, nic neroste!” namítal Jindra, ale marně. Nakonec kapituloval s tím, že se tedy se mnou v lese projde. Máme svá oblíbená místa asi tak jedenáct kilometrů od nás. Nevyjížděli jsme nijak brzy. Proč také, když chlap byl…
To se mi líbí, jak se soutěž rozbíhá 🙂 Zatím není žádný název jednoznačný, ale z dal by se poskládat z jednotlivých návrhů. Takže upřesním. Odměna patří každému, z jehož návrhu použiji i třeba jen část :-). Ale ne tomu, kdo by už navržené titulky použil k tomuto účelu sám. Každý váš návrh musí být originál. Tak co vy, kteří jste zatím jen četli. Nechcete to zkusit také? 🙂 Ilustrace – Kateřina Kupcová
To jsou mi věci. V létě bylo nadměrné horko a sucho – a teď v září je až příliš zima a prší. V průměru normální počasí, že? Tak je to i s průměrnými platy a průměrnými důchody. Pro mne jsou tedy aktuální ty důchody. No, ne že bych si zrovna já stěžovala, jsme dva, barák je splacený, plyn máme ještě rok fixovaný, tak vocogou, že jo. Mne jen udivila ta průměrná částka, kterou my důchodci bereme. A pryč odtud. Tohle…
Tak jsem tady zase dlouho nebyla. Hlavně kvůli různým nemocem, mých i rodiny. No a co, jiní jsou na tom hůř. V mezidobí se toho zatím i dost událo. Například jsem si koupila nový mobil. Protože ten starý mne měl už dost a prostě a zkrátka přestal fungovat. Vlastně on funguje. Ale pořád na mne mrká. A protože mne to nebaví a znervózňuje, rozhodla jsem se koupit si mobil nový. Docela běžná věc, že ano, není zapotřebí se s tím…
Včera jsme si s Jindrou po více než dvou měsících konečně opět vyjeli na kolech. Nebyl to dlouhý výlet, spíše jsme si potřebovali oba ověřit, jak jsme na tom s fyzičkou. Bylo příjemně teplo, při krátké relaxaci u jednoho ze dvou navštívených rybníků nám zpívali ptáci a ve vodě se máchaly kachny. Prostě pohodička. Po návratu Jindra šel uklidit kola a já odemykala dům. Zimomřivě jsem se oklepala, když jsem vstoupila do studené předsíně. Křikla jsem přes rameno, že nechám…
Na té fotce je naše loňské kotě, Miuška. Je uražená a nemluví se mnou. Chytila si před chvílí myš a hrála si s ní v prádelně. Vyhodila jsem ji (tu myš) na dvůr, kde si ji ukradla Miuščina sestřička Maja. Důvěřivá Mia myš napřed hledala, a pak asi pochopila, co jsem jí provedla. Zalezla na dvoře pod auto, a když jsem ji chtěla pohladit, otočila se ke mně zády. Je mi to trochu líto. Ale jsem neústupná. Jen za tento…
Teď jsem dlouho nic nepsala. Proč, to tady nebudu vypisovat, ale důvodů bylo víc. Prostě – když se to … to … (jak se to řekne slušně? ), tak na velkou hromadu. Nuceně sedíme s Jindrou už docela dlouho doma, tak jsme se rozhodli to konečně změnit. Veškeré ty trampoty hodit za hlavu a oddat se radovánkám. Zavřete pusy, pokud se vám údivem otevřely. Ani se netěšte na popis nějakých – ehm – orgií. Ty radovánky se týkaly našich žaludků….
Ano, konečně jsem se dostala i k vydávání prvních pohádek. Přitom pohádek mám nejvíc a také se nejvíc čtou. Jen jejich vydání zbrzdil Covid a další události. Tahle knížka je tedy první pohádková. Jmenuje se Skřítek Borýsek a jeho kamarádi a podtitulek má Laskavé pohádky ze záhorovického lesa. Laskavé proto, že při čtení těch úplně prvních pohádek jsem nezávisle na sobě dostala několik komentářů se sdělením, že pohádky jsou úžasně laskavé. Doufám, že je tak budou vnímat i ostatní čtenáři….
Zase jsem sem chvíli nepsala. Z různých důvodů – napřed byly jen osobní (trampoty se zuby), teď převládá zděšení nad tím, co se to ve světě děje, a z toho vyplývající má nesoustředěnost na vlastní projekty. Nebudu zde o válce na Ukrajině diskutovat. To dělám docela aktivně na jiných stránkách. Napíšu jen, že s hrůzou pozoruji, co si v tomto století, tisíciletí, v Evropě a naší kultuře dovolí jeden stát vůči druhému. Z nějaké zvrácené ideologie, že má na to…
Tak tady dnes měla být nová pohádka. Bohužel…. Určitě jste někteří na Facebooku četli prosbu režiséra Jiřího Stracha. Svým způsobem adoptovali se svou ženou Magdou babičku Miladu Badalovou. Stará paní slavila 7. února své 99 narozeniny. A Strachovi dostali nádherný nápad. Zkusili dát dohromady co možná největší počet lidí, který paní Badalové pošle narozeninovou pohlednici. “Tu radost a úsměv na její dobré vrásčité tváři, co tím vyvoláte, za ni pak jistě dostanete odměnu v nebi.” (Citace z jejich textu) Nejsem…
Poslední dobou se nám nějak nechce z domu. Je zima, ale nesněží, jen občas sněžoprší, vane studený vítr, mrzne nebo je bláto a slunce se na to už ani nechce koukat a zalezlo někam do oblačných peřin. Včera večer jsme se dopálili. Sami na sebe i na to počasí. Tak to tedy ne, ráno vyrazíme do… kam? No, vydáme se k Modré vodě. Zdejší vědí, že je to starý opuštěný lom a cizím to zase nic neříká, tak vám nebudu…
Čas letí a pozítří tu máme nový rok. A já začínám bilancovat, co se letos povedlo, co ne, co mne příjemně překvapilo a co naopak bylo nemilé. Nepříjemné bylo, že trvá pandemie Covidu a kvůli tomu nám padl víkendový pobyt v jednom hotelu a také několik výletů. A také že mne docela pronásledovaly nemoci, oční operace a tak podobně. Tím bych to špatné nechala v tomto roce. Nač na to vzpomínat, jdu raději dál. Těch hezkých zážitků bylo víc. V…
Krásné Vánoce Vám přeji, přátelé. A ať se nám všem v novém roce daří dobře. Ať jsme zdraví, nemáme hlad a a není nám zima. Ať se máme rádi. Ať je už v celém světě klid a mír. To je sci-fi, já vím. Kéž by to ale bylo možné! Kéž by to nebyl jen námět na pohádku! Takže ještě jednou – šťastné a veselé 🙂
Mám radost. Dnes mi vyšla další e-knížka. Je to povídková knížka o dětech, o jejich přáních, radostech i trampotách. V podtextu je psané – laskavé povídání. To je vědomě a schválně. Ono různých neřešitelných trampot, nemocí, nešťastných událostí a podobně je moc. A nějak jich nechce ubývat. Proto jsem se rozhodla psát “laskavě”. Posouzení, zda se mi to podařilo (a zda se to vůbec hodí do moderního světa), nechávám na vás. A byla bych jen ráda, pokud byste mi to…
Mám radost. Velkou. Konečně mi vyšla druhá knížka. Jmenuje se Hanko, utíkej! aneb trampoty jedné puberťačky. Vyšla jako e-kniha v nakladatelství pana Koláčka E-knihy jedou a je k dostání na různých e-schopech. O čem to je? O obyčejné holce Hance. Bude jí třináct – a to většinou dívkám hodně záleží na tom, co si o nich myslí okolí. A Hanka má dvě kamarádky, které jí to dávají, jak se říká, jaksepatří najevo (chtěla jsem napsat sežrat, ale nevím, jestli je…
Včera jsem byla v Uherském Hradišti na prvním pokovidovém setkání s kamarádkami z Íčka. Napřed jsme se domluvily s Janou, že se sejdeme jen tak na kafi. Pak jsme si řekly, že by nás tam mohlo být i víc, no a nakonec jsme si tu kávu daly v pětici. Sraz byl na nádraží. To proto, že kde je nádraží se každý doptá, i kdyby přijel odkukoliv a čímkoliv. Okolo jedné po obědě jsme se začaly scházet. První Jana, pak já,…
Máte své sny? Nemyslím ty noční, ale životní. Taková ta těžko splnitelná přání, většinou dlouhé roky nebo i celý život ukrytá hluboko v duši a důkladně zakryté slovíčky – jednou, až ….. Před lety, když jsem odcházela do důchodu, jsem se rozhodla tahle slova ze svého života vymazat. Zrušit. Prostě pro mne nyní neexistují a jejich obsah odmítám znát. Celý život jsem pracovala, vychovala dvě děti, stále mělo něco jiného přednost. Asi tak jako u všech ostatních. Teď je řada…