Poslední dobou se nám nějak nechce z domu. Je zima, ale nesněží, jen občas sněžoprší, vane studený vítr, mrzne nebo je bláto a slunce se na to už ani nechce koukat a zalezlo někam do oblačných peřin. Včera večer jsme se dopálili. Sami na sebe i na to počasí. Tak to tedy ne, ráno vyrazíme do… kam? No, vydáme se k Modré vodě. Zdejší vědí, že je to starý opuštěný lom a cizím to zase nic neříká, tak vám nebudu…
Čas letí a pozítří tu máme nový rok. A já začínám bilancovat, co se letos povedlo, co ne, co mne příjemně překvapilo a co naopak bylo nemilé. Nepříjemné bylo, že trvá pandemie Covidu a kvůli tomu nám padl víkendový pobyt v jednom hotelu a také několik výletů. A také že mne docela pronásledovaly nemoci, oční operace a tak podobně. Tím bych to špatné nechala v tomto roce. Nač na to vzpomínat, jdu raději dál. Těch hezkých zážitků bylo víc. V…
Krásné Vánoce Vám přeji, přátelé. A ať se nám všem v novém roce daří dobře. Ať jsme zdraví, nemáme hlad a a není nám zima. Ať se máme rádi. Ať je už v celém světě klid a mír. To je sci-fi, já vím. Kéž by to ale bylo možné! Kéž by to nebyl jen námět na pohádku! Takže ještě jednou – šťastné a veselé 🙂
Mám radost. Dnes mi vyšla další e-knížka. Je to povídková knížka o dětech, o jejich přáních, radostech i trampotách. V podtextu je psané – laskavé povídání. To je vědomě a schválně. Ono různých neřešitelných trampot, nemocí, nešťastných událostí a podobně je moc. A nějak jich nechce ubývat. Proto jsem se rozhodla psát “laskavě”. Posouzení, zda se mi to podařilo (a zda se to vůbec hodí do moderního světa), nechávám na vás. A byla bych jen ráda, pokud byste mi to…
Mám radost. Velkou. Konečně mi vyšla druhá knížka. Jmenuje se Hanko, utíkej! aneb trampoty jedné puberťačky. Vyšla jako e-kniha v nakladatelství pana Koláčka E-knihy jedou a je k dostání na různých e-schopech. O čem to je? O obyčejné holce Hance. Bude jí třináct – a to většinou dívkám hodně záleží na tom, co si o nich myslí okolí. A Hanka má dvě kamarádky, které jí to dávají, jak se říká, jaksepatří najevo (chtěla jsem napsat sežrat, ale nevím, jestli je…
Včera jsem byla v Uherském Hradišti na prvním pokovidovém setkání s kamarádkami z Íčka. Napřed jsme se domluvily s Janou, že se sejdeme jen tak na kafi. Pak jsme si řekly, že by nás tam mohlo být i víc, no a nakonec jsme si tu kávu daly v pětici. Sraz byl na nádraží. To proto, že kde je nádraží se každý doptá, i kdyby přijel odkukoliv a čímkoliv. Okolo jedné po obědě jsme se začaly scházet. První Jana, pak já,…
Máte své sny? Nemyslím ty noční, ale životní. Taková ta těžko splnitelná přání, většinou dlouhé roky nebo i celý život ukrytá hluboko v duši a důkladně zakryté slovíčky – jednou, až ….. Před lety, když jsem odcházela do důchodu, jsem se rozhodla tahle slova ze svého života vymazat. Zrušit. Prostě pro mne nyní neexistují a jejich obsah odmítám znát. Celý život jsem pracovala, vychovala dvě děti, stále mělo něco jiného přednost. Asi tak jako u všech ostatních. Teď je řada…
Dnes je to třetí den po injekci a už druhý den jsem bez problémů. V podstatě nemám ohledně očkování co psát – pozdější komplikace se mi snad už také vyhnou. Pokud by se přece jen objevily, určitě bych se vám s nimi svěřila také. Jindrovi nebylo vůbec nic a myslím, že ani nebude. Prostě chlapi to maj´asi jinak. Zcela jistě to tedy můžu tvrdit o Jindrovi a slyšela jsem, že to tak má i Chuck Norris. Podle informací bychom měli…
Uf, ještě je už dnes. Včera večer jsem se cítila opravdu mizerně. Bolest svalů, hlavy, únava, trochu zvýšená teplota. Prostě přesně jak se uvádí v poučení -“Mohou se objevit příznaky připomínající chřipku”. Nejhorší pro mne bylo opravdu ta neschopnost se soustředit a vydržet u jedné činnosti. Nakonec jsem si vzala jeden Panadol – a pak si hubovala, proč jsem to neudělala dřív. Do hodiny mi bylo dobře. Já se totiž pořád snažila přesvědčit sama sebe, že je zbytečné na to…
Včera večer po první dávce vakcíny AstryZenecy byla pohoda. Všechno jako jindy, spát jsme šli také v pohodě a spali až do rána bílého. Dnes je trochu hůř. Od rána mne bolí mne svaly, jsem nevrlá, unavená. Posedávám a opět vstávám, nejde mi to vydržet dlouho na jednom místě a u jedné činnosti. Nejhorší na tom je, že tomu mýmu chlapovi nic není. Jako by žádnou včeličku nedostal. Už jsem mu za to vybrblala, co je to za spravedlnost na…
Je to tady. Dnes s Jindrou jedeme na očkování první dávkou vakcíny proti Covidu do ordinace obvodní lékařky. “V ordinaci ale dostaneme Astru,” dumala jsem nahlas, když jsme před časem přemýšleli, zda se registrovat v ambulanci či očkovacím centru. Dávali jsme dohromady plus a mínus, nakonec ale vyhrála přece jen obvoďačka. Za prvé ji máme o hodně blíž než to Centrum a za druhé … “Koho mají oběsit, ten se neutopí!” shodli jsme se nakonec a veškeré informace o komplikacích…
Máme tady konečně jaro. Ne, že by to při pohledu z okna tak zrovna vypadalo. V noci na neděli (dnes máme pondělí) bylo na teploměru mínus devět a celý následující den sněžilo. Dnes je jasno a vypadá to, že v noci bude opět pěkně mrznout. Naštěstí nám v dalších dnech předpovědi hlásí oteplení. No, ale počasí není ten hlavní důvod, proč teď sedím nad klávesnicí. Já začala bilancovat svůj poslední prožitý rok. Nemyslím kalendářní, ale ten průběžný. Událo se toho…
Už jsem zase chvíli nepsala. Ale měla jsem důvod. Prostě a zkrátka jsem byla marod. Unavená, zadýchaná …., ne, Covid to nebyl – a doufám, že mne bude míjet i nadále. Ale i tak mi dala nemoc zabrat. Na psaní a sdílení různých zážitků teda nějak nebyla ta správná nálada. Jako by to nestačilo, ještě mne pronásledovala nějaká smůla. Nemohla jsem natočit další pohádku na You Tube – Autorské čtení. Normálně mi selhala technika. Z jednoho mobilu video nejde stáhnout, …
Na rozdíl od loňské teplé zimě se mi ta letošní líbí. Vůbec mi nevadí, že začala trochu později než nařizuje kalendář a počkala si, až se změní letopočet. On byl celý ten loňský rok vůbec na pr….., ale co vám to tu budu vypisovat. Víte to zrovna tak jako já. A tak mne příchod studeného počasí potěšil. Sněží, mrzne, do toho chvílemi svítí slunko, sníh se jiskří a všechno to láká ven. “Postavím sněhuláka,” oznámila jsem Jindrovi, který právě znaveně…
Sedím opět u počítače a v hlavě si rovnám slova do jednoho příběhu. Mám ho rozepsaný už delší dobu, tentokrát by to mělo být takové dobrodružné povídání pro kluky. V zamyšlení mi padl zrak na krmítko pro ptáky. Je umístěné přímo před oknem, takže na něj mám dobrý výhled. Je na něm živo, ptáci prováději přímo nálety. Před pár dny probíhalo celostátní sčítání ptáků a mně na krmítko lítaly jen sýkorky (modřinky, koňadry a babky), sem tam se objevil i…
Tak nám ten rok 2020 konečně končí. Zatracený rok. Tolik změn a problémů nám přinesl. V celém světě i mně osobně. Začalo mi to už v lednu. Ne příliš povedená operace oka, pak vichřice, co mi odnesla kus střechy, musela jsem si koupit novou pračku, která odmítala prát, hádala jsem se s Vodafonem, pak trochu kočkovala i T-mobilem, nejela jsem do Finska na zájezd, bolelo mne v zádech, kotník … stačí, ne? Proč vzpomínat jen na to zlé a horší?…
Napsala jsem článek o Coronaviru. Pak jsem ho smazala. Měla jsem totiž nutkavý pocit, že se i já k tématu musím vyjádřit. Potom jsem zjistila, že nemusím. Také proč? Všichni už víme, o co jde. Každý z nás se už v tématu orientuje podle svých pohnutek a momentálních nálad. Hlavně taky podle toho, jaké informace je ochoten k sobě pustit a přijmout. Takže jen připodotknu, že mne pan Václav Klaus ničím nepřekvapil, jen potvrdil to, co si o něm myslím….
Už jsem sem dlouho nepsala. Ne, že by nebylo o čem, naopak, bylo toho až moc. A tím vůbec nemyslím světovou coronavirovou pandemii a různá omezení z ní vyplývající. To vše se mých letošních zážitků dotýká jen okrajově. Těch prožitků, událostí a změn bylo letos až až – a to ještě nemáme konec roku. Navíc – jsem nejspíše jedna z mála, kterým Covid přispěl do života pozitivně. Ale psst, o tom možná až někdy později. Všechno to sem postupně napíšu….
“Já jsem Martin,” představuje se muž v kombinéze a podává mi ruku. Stojím na terase hlavní budovy na Prostějovském letišti. Za chvíli se mi má splnit další z mých dlouhodobých snů. Tandemový seskok padákem. Z výšky čtyři tisíce metrů nad zemí. “Ty jsi Klára?” ptal se mne před chvíli jiný muž. Zavrtěla jsem hlavou. “Libuška, je tu Libuška?” ozvalo se vzápětí. Rozhlédla jsem se kolem. Ztratila se nějaká malá holčička? Jo, kde by. To hledal Martin mne. Zasmáli jsme se,…
Už několik týdnů sledujeme, jak se po světě šíří nová nemoc. Napřed většinou nevšímavě a povzneseně (dokonce místy i trochu škodolibě). Co je nám přece po tom, co se děje v Číně. Pak nechápavě, jak rychle se nákaza šíří po světě. Znepokojeně ze situace v Itálii a Německu. Teď už následky světové pandemie dopadly i na nás. Máme to tady. Karanténa. U Olomouce jsou dokonce uzavřené některé obce. Co se dá dělat, myslím, že jsme si o to lidstvo jako…
Ten letošní rok mi nezačal ale vůbec dobře. Místo sněhu a mrazu přišly vichřice, z nichž mi ta první – Sabina – zrušila kus střechy. Napršelo mi do obýváku přes zateplený strop a sádrokartony, a na stropě voda zanechala ošklivé mapy. Pak jsem šla na operaci oka – a pro velký (ne)úspěch se bude zřejmě akce opakovat. Odešla mi pračka. Koupila jsem novou – a nyní po měsíci provozu marně čekám na opraváře, který se mi měl ohlásit do dvou…
Ráno svítilo sluníčko, teď je zase zamračeno a chvikami z toho nebe něco padá. A ještě občas se objeví silný náraz větru. No a co. Je přece únor, zima k zimě patří – i když já bych brala spíše tu zimu bílou než to šedo černo, co je letos venku. Naštěstí je sníh aspoň v jiných krajinách. Například v Italských Alpách. Napsala jsem to proto, že jsem se teď zvedla od televize, dívala jsem se na MS v biatlonu. Podělím…
Už je to tak. Máme 8. února – já sem nenapsala ještě ani řádek. Ještě že Zuzana píše tak krásné verše a tak jsem zde mohla zveřejnit aspoň jednu z jejích básní. Měla jsem k nepsaní několik důvodů. Za prvé mne zlobily oči. To je už vyřešeno. Druhý problém byl hůř řešitený. Bylo to moje dilema – stojí to za to psát? A když už něco napíšu, stojí to za to zveřejňovat? Čte vůbec někdo mé příběhy, pohádky, Deník…. Což…
Tak haló, haló, na můj naštvaný mail z včerejšího večera se mi eshop ozval. Omluvili se a nabídli stavebnici novou, druhou si odvezou. A zase zádrhel, tentokrát z mé strany. Já si tady už několikrát stěžovala, že mne zlobí stahování fotek sem do počítače. Pokaždé musím někoho obtěžovat s prosbou o pomoc. Když jsem se o to pokoušela naposledy někdy před třemi týdny, fotky jsem stáhla, počítač je uložil – a odmítl mi ukázat kam. Volala jsem tedy SOS synovi….
Jsem naštvaná. Dopálená. Zklamaná. Objednala jsem si v jednom internetovém obchodě stavebnice pro vnuky. Kluci jsou stejně staří, dostanou ji oba v jeden čas, takže jsem chtěla koupit dvě stejné. Když jsem si do toho obchodu zavolala, měla jsem radost, jak sympatická paní mi to zvedla. Protože, co si budeme povídat, zatím jsem toho přes internet moc nekoupila, a tak jsem měla trochu obavu, abych něco nepopletla. Takže já jí oznámila, jakou stavebnici potřebuji ( Merkur 015 – Raketoplán), domluvily…
Tak mám doma první první vánoční návštěvu. Ještě k tomu nezvanou. Ráno drze vkráčela hlavními dveřmi a nechce odejít. A to jsem jen pro ni nachystala občerstvení a navíc zabezpečila dveře, abych jí zabránila vstupu do pokoje. Prostě a zkrátka, ráno si jdu pro poštu. Odemknu, otevřu dveře …. a na prahu stojí tlustá myš. Než jsem se vzpamatovala, měla jsem ji v předsíni. Zabydlela se okamžitě za předsíňovou stěnou. Ta je napevno přišroubovaná ke zdi, takže ji nemůžu odtáhnout…
Je šedivé ráno, do Vánoc pár dní. Za dveřmi do prádelny poštěkává pes, slyším tam i mňoukat kočku Bětku. Nelíbí se jim, že nyní chodím málo na zahradu. Chybí jim větší kontakt, mazlení, drbání v kožíšku, i hubování, když se mi Ferda plete pod nohama či si Bětka domů donese živou myš. Dnes jsem za nimi podívat už byla. Dostali do misek dobrotku z konzervy a samozřejmě i pohlazení. A už tam pofňukávají zase. Ferda to má dobré. Občas ho…
Senioři hýbou republikou. Ať jsou za volantem, za nákupním vozíkem v Kauflandu, kupují si jízdenku do vlaku či bezmocně leží na lůžku v Domově důchodců. Ano, přesně na tohle teď narážím – kauza Slunečnice. Neprofesionální, hrubé a urážlivé chování některých osob z personálu ke klientům a pro mne nepochopitelné reakce jejich nadřízených i zřizovatele Domova. Jak může někdo omlouvat tak ponižující chování a pokládat je téměř za normální a přirozené? Zdůvodňovat je špatným vzděláním a nízkými platy? Zavírat nad…
Poslední ráno jsme vstávaly do sluníčka. Chatka už byla krásně vyhřátá, kamna hučely a vůbec nebylo znát, že jsme s nimi měly včera večer trochu problémy. Píšu my, protože s kamny bylo všechno v pořádku. To chvilku po té, co jsme se poněkud mokré vrátily z města, za námi přišel pan domácí. Dosypal peletky do zásobníku, a po domluvě s námi kamna trochu stáhl, bylo nám moc horko. A ony pak netopily, a netopily… Měly jsme mokré bundy a boty,…