Květnová pohádka na přání – pro Evu

Květnová pohádka na přání – pro Evu

O skřítkovi Modřínkovi

Hned na kraji vesnice začíná hustý les. Za první hradbou vysokých stromů je skrytá paseka lemovaná hustým houštím maliní a ostružin. Roste na ní svěží zelená tráva, na které se v noci pasou srnky. Uprostřed paseky se tyčí vysoký modřín, a v něm bydlí malý skřítek Modřínek.
Je to takový skřítek neposeda. Rád škádlí srnky. Bafá na ně z pod trsu trávy, a má vždycky ohromnou radost, jak polekaně uskočí. Zlobí netopýry, když schován za velkou větví na modřínu tichounce bzučí, a oni kmitají kolem a marně pátrají po komárovi.
Ale nejraději zlobí lidi, zvláště babičku Evu. Už jí několikrát vyvedl nějakou neplechu. Zrovna posledně, když babička trhala malinové lístky na čaj, poslal na ni  vosu Elišu. Eliša má v malinových keřích v zemi hnízdo. Skřítek jí ucpal vchod větvičkou, a Eliša se nemohla vrátit domů. Myslela, že to udělala babička Eva, vrhla se na ni se zlostným bzučením, a babička jen tak tak utekla. Cestou poztrácela všechny nasbírané lístky, a do maliní se dlouho neodvážila. Taky ji od té doby bolí namožené koleno.
Eliše pak ostatní zvířátka prozradila, že viníkem byl skřítek, a vosa se od té doby na skřítka zlobí.
———————-
Babička Eva bydlí v domku se zahrádkou blízko lesa. Poslední dva dny pršelo a dnes se konečně ukázalo sluníčko.
“Porostou houby,” těší se babička, “uvařím si houbovou polévku.”
Uložila do košíku malý nožík, obula si pořádné boty a vyrazila do lesa.
Skřítek mrzutě sedí pod modřínem. V noci škádlil sovu Julinku. Tak dlouho na ni zpoza stromu houkal, až se rozzlobila a ohnala se po něm zobákem. Modřínek chtěl utéct, jenže uklouzl po trávě vlhké od rosy, natloukl si, a ještě dostal od sovy klofanec. Prý aby ji příště nechal na pokoji.
A tak se teď mračí, hladí si velkou modřinu, a přemýšlí, co dál.
Náhle skřítek zaslechl  praskot větviček. Zvedl hlavu a zvědavě se zakoukal do křoví. Někdo tam je!
“To je babička Eva,” pomyslel si nadšeně. “Já jí zase něco provedu.”
A už se mračí, jak urputně přemýšlí nad nějakou rošťárnou. Pak náhle rozjasnil čelo. Už to má!
Babička Eva jde pomalu po jehličí, oči upřené dolů. V jedné ruce drží košík, v druhé klacík. Klacíkem babička odhrnuje větvičky smrkového mlází. Co kdyby se tam skrýval ještě nějaký hříbek?
“Košík už je skoro plný, už půjdu domů,” umiňuje si babička. “Jen si tady na chviličku sednu a odpočinu si!”
Sedla si do měkkého mechu a na chvíli zavřela oči. Je moc spokojená, těší se na polévku a houbovou smaženici. Modřínek se opatrně připlížil za ni, a šup. Strčil do košíku, košík se převrátil, a všechny hříbky, kozáky, lišky i ostatní houby se kutálejí z mírného kopečku dolů.
“Jsem já to nešika,” povzdechla si babička. “Převrátila jsem si košík!”
Znovu všechny houby posbírala, uložila do košíku a zamířila domů. Byla z toho chození a sbírání už hodně unavená. Taky si všimla, jak se na obloze opět objevily velké černé mraky. Zastínily sluníčko a vítr je hnal blíž a blíž. V dálce zahřmělo. Babička Eva honem pospíchala domů, aby ji bouřka nezastihla v lese.
Skřítek se zachichotal radostí, že se mu neplecha podařila. Poskočil na jedné noze, pak na druhé.
Jejda. Na nos mu upadla velká kapka vody. Za ní druhá. A  bum prásk, nad hlavou mu zahřmělo.
Skřítek Modřínek úprkem běžel domů. Honem honem, ať to stihne, než začne ta pravá bouřka s lijákem. Utíkal, co mu nožky stačily. Skákal z kamínku na kamínek, obíhal trsy trávy. Už vidí vysoký modřín, ve kterém má svůj dům, už mu chybí jen pár metrů. Dešťové kapky jsou čím dál větší a hustší, skřítek upaluje, aby se před nimi skryl dřív, než ho prudký liják odplaví někam daleko, daleko, až do neznámých krajů.
Bum bum prásk prásk, ozvalo se najednou přímo před ním. Z černé oblohy sjel velký klikatý blesk a uhodil přímo do vysokého modřínu uprostřed paseky. Po okolí se roznesla vůně dřeva a kouře, modřín se zachvěl a s hlasitým praskotem se rozlomil vejpůl. Blesk zničil Modřínkovi domek.
Skřítek zůstal stát na kraji paseky pod velkým lopuchovým listem a jen vykuleně koukal. Co teď? Co má dělat?
Ještě štěstí, že jak rychle bouřka přišla, tak rychle odešla. Za chvíli už zase svítilo sluníčko a vesele zpívali ptáci.
——————-
Modřínkovi bylo smutno. Marně prosil lesní zvířátka, aby mu  pomohla. Žádné si nechtělo vzít skřítka k sobě do domečku.
“Tahal jsi moje veverčátka za ocásek, když si na zemi hrála na schovávanou,” bránila se veverka.
“Házel jsi po mně kamínky,” odmítl ho ježek.
“Snědl jsi liščatům všechny maliny, které jsem jim nasbírala,” mračila se liška. Marně Modřínek sliboval, že bude hodný, že se polepší. Zvířátka mu nevěřila. Skřítkovi nakonec nezbylo, než se vydat do světa.
——————–
Babička Eva po bouřce vyšla z domku na dvůr. Podívala se po modré obloze, pohladila pejska Endyho, na stolek položila košík s houbami a začala je čistit.
“Podívej, Endy, že je krásný?” ukázala pejskovi krásného hříbka. “Jen je celý od jehličí. Vysypala jsem si v lese celý plný košík, taková jsem nešikovná,” postěžovala si.
Endy zavrčel. Od uštěbetaných vrabců už věděl, kdo košík vysypal. Rád by to babičce pověděl, jenže babička mu nerozuměla. Dál čistila a krájela houby, a zálibně si je prohlížela.
Pejsek najednou zbystřil. Zahleděl se k lesu, pak se rozběhl k plotu a rozzlobeně se rozštěkal. Babička odložila nožík, a šla se podívat, proč se Endy tolik zlobí.
U zadní branky stál …..
“Jé, trpaslík,” vydechla udiveně.
“Já nejsem žádný trpaslík,” naježil se Modřínek. “Já jsem lesní skřítek!”
“Tak proč nejsi v lese, ale u plotu?” zeptala se ho babička.
“Protože blesk rozbil můj dům ve velkém modřínu,” zesmutněl skřítek a sklopil hlavu. “A žádné zvířátko z lesa mi nechce pomoci.”
“Proč ti nechce nikdo pomoci?” udivilo babičku.
“Protože já je škádlil a zlobil,” přiznal se Modřínek a začervenal se. “Ten košík v lese jsem ti dnes taky převrátil já.”
Babička Eva pokývala hlavou.
“Aha. Já si myslela, že jsem taková nešika. A to jsi byl zatím ty.”
“Nezlob se na mne,” prosil skřítek.
Babičce se skřítka zželelo. Byl tak malý, smutný a zkroušený.
“Poslouchej,” spustila přísně. “Opravdu se polepšíš? Nebudeš nikoho škádlit? Házet kamínky a převracet košíky?”
Modřínek jen kývl hlavou. Opravdu teď moc litoval, že dělal všude jen neplechu a teď ho nikdo nemá rád.
“Pojď se mnou!” přikázala mu babička, otevřela branku a ukázala skřítkovi do rohu zahrady.
“Jé,” vydechl nadšeně skřítek. Rostl tam malý stromeček – modřín.
“Pod ním postavil vnuk malý domek. Můžeš tam bydlet,” řekla babička Eva.
Skřítek byl rád.  U babičky v zahradě se mu líbilo, a tak tam už zůstal. O malý modřín se dobře staral, stromeček rostl – no, jako z vody.
I s pejskem Endym se skamarádil. To když najednou babička Eva v koutě zahrady u modřínu začala nacházet klouzky, čirůvky i jiné houby. A to při tom už zase dlouho nepršelo a v lese bylo sucho. Endy pochopil, že se o to postaral skřítek. Chtěl babičce aspoň trochu vynahradit, že ji předtím tak trápil.
A když pak jednou pomohl malé zraněné veverušce dostat se domů k mamince, odpustili mu i zvířátka v lese.
Zase byli všichni kamarádi.

21 thoughts on “Květnová pohádka na přání – pro Evu

  1. Polívčička z hříbků, nebo z Hlívy ústřičné to je bašta. Houby mám moc rád, ale nemám na ně v posledních letech štěstí je najít.

  2. To je krásná pohádka!
    Hlavně že všechno dobře dopadlo.

    Rostou už někde houby? U nás vůbec.

    1. verusko, já našla na zahradě pod modřínem hřiba kováře 🙂 jednoho dědečka hříbečka asi. Ale podušený s masem byl móc dobrý

  3. babičko,stejný problém mám s borovicí.Už se moc rozrostla,ale já ji mám ráda.Přesto bude muset pryč kvůli kořenům.Modřínek dám až nahoru na zahradu,tam je místa habaděj a skřítek bude mít klid.

  4. Krásná pohádka, skřátek neposeda nakonec dopadl dobře, vždyť u babičky na zahradě je přeci nejlépe. Ale hlavně, že se polepšil. 😀

  5. Taky jsem se těšila na houbaření a zatím nic.Snad na podzim.Až půjdem do lesa,tak si doneseme modřín z náletu a s vnoučkem ho zasázíme.Třeba postaví i domeček pro skřítka.

    1. My jsme si takhle jednou přinesli mrňavý stromeček ořechu, co rostl za barákem u babi. Nakonec vyrostl strom, že jeho větve mi lezly do kuchyně a museli jsme ho dát pryč. Tak ať nedopadnete s modřínem jako my se stromkem :-).

  6. Nás vloni zásobil syn hlavně bedlami, měli jsme aspoň 10 x řízky, měla jsem i v mrazáku, a pak jsem z toho dělala falešnou dršťkovou polévku…

    1. Falešnou dršťkovou taky dělávám 🙂 Ale já bedly nemusím, polévku dělám hlavně z klouzků a růžovek.

      1. My zase nesbíráme růžovky, u nás to nikdo nikdy nesbíral, tak to moc neznáme. Vím, jak vypadají, ale prostě, co neznám, tak nesbírám. Jinak řízky z bedel jsou u nás delikatesa, když je jich málo, dělám s bramborem, když je jich hodně, tak jen tak, je jich halda a stejně se o poslední kousek “pereme” :-). Někdy je tolik hub, že i zavařuji, měla jsem nejvíc přes 60 skleniček. Tak snad budou i letos… Nikolka houby jíst nechce, tak si vždycky pár sušených hub nadrtím na prášek, ona je nevidí a pak říká, jak to bylo dobrý 🙂 :-).

    1. Mně se taky líbí, babičko 🙂 Bohužel jsou jen “ilustrativní”. Z předloňského roku. Loni nerostly, a jak to bude letos, se teprve uvidí. Ale moc nadějně do to nevidím 🙁

  7. Já bych taky chtěla mít skřítka doma na zahrádce, zatím tam mám tři malé kosáky, které rodiče krmí do zobáčku. Moc létat ještě neumí, ale pěkně na stromu vyvádí a šramotí :-).

    1. Tak to já mám na zahradě drozdíky. Mám je docela ráda, ovšem moc mi u nich vadí, že mladé krmí mými jahodami 🙁

  8. Pohádku jsem přečetla vnoučkovi Martínkovi který chvíli neposedí.Ale tvoje pohádka ho zaujala,seděl a vyslechl ji až do konce.A moc se mu líbila.

  9. Jé,Libuško,moc pěkné.Určitě bych skřítka na zahradě nechala bydlet a rozsypaný košík mu odpustila.Odpoledne se chystám na malení a ostružiní,snad nepotkám Elišu -:)
    Možná si přinesu z lesa z náletu malý modřínek a zasázím ho do rohu zahrady,co kdyby…..Děkuji

    1. No právě, Evi. Člověk by měl být v životě přichystaný na všechno. I na ubytování skřítků 🙂

  10. Moc krásná pohádka,já bych to tak určitě nenapsala.Také jsem nebyla v Rožnově,měla jsem sraz k 120letům naší školy.´ˇSkoda,že to bylo ve stejném termínu,snad se uvidíme někde jinde.D. Třebíč

Napsat komentář: Evik Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *