Krmítko
Sedla jsem si počítači, v hlavě srovnávám slovíčka do vět dalšího příběhu. Něco mne ale ze soustředění ruší.
Až po chvíli jsem si uvědomila, že je to nějaký tlukot, a začala jsem pátrat, co se to kde děje.
Zdroj jsem našla, až když jsem se narovnala a odklonila od počítače, protože pracovní koutek mám umístěný těsně u okna a jeho silný rám mi bránil při výhledu na ptačí krmítko.
Na krmítku sedí strakapoud. Pečlivě si vybere semínko slunečnice, a pak s ním ťuká do sloupku krmítka. To byl ten nezvyklý tlukot, který mne rušil.
Byla jsme jím přímo okouzlená. Krmil se a nevšímal si sýkorek, které přilétly, ostražitě vždy usedly na okraj, vteřinku počkaly, co ten veliký bude dělat, pak popadly to nejbližší semínko a frrr pryč.
Chtěla jsem vám ho vyfotit (a sobě také, samozřejmě), ale nepovedlo se. Mám židli opravdu moc blízko, jakmile jsem se malinko pohnula, odletěl i strakapoud.
Tak jsem sem přiřadila fotky z mého dřívějšího pokusu zachytit ptáčky u krmítka. Nejsou moc povedené, ty potvůrky jsou moc opatrné, nechtěly pózovat ani počkat, až si na focení najdu vhodné místo za záclonou. 🙂
Ale jsem ráda, že sem lítají. Je s nimi docela veselo.
14 thoughts on “Krmítko”
Já jsem krmítka a budky pro ptáky vždycky stloukal sám.
Naším ptáčkům nejvíce chutnají ořechy, vždycky pár loňských rozlousknu a nasypu, to Vám je potom rvačka, zůstanou po nich jen skořápky.
Jak mrzne, tak není venku vidět ani kosáky. Už aby začali vyzpěvovat!
U nás pozorujeme ptáčky na krmítku s Martinkou. Už ví, že musí být opravdu moc potichu a nehýbat se. I tak koukáme jen přes záclonu, protože jakmile třeba jen trošičku a opatrně chci záclonu odhrnout, všichni jsou hned pryč. Ale je to moc krásné.
Švagr koupil opravdu pěkné krmítko a když jsem u nich byla, tak tam měli plno ptáčků.
My krmítko nemáme, tak jsem alespoň dávala ven jablka pro kosáky.
Jo sledovat přírodu a hlavně život kolem nás, to bývá opravdu relax na duši.
Kocouřisko Simon zřejmě s vědomím, že špatně prorokoval, se už týden neukázal doma. Doufám, že někde nezmrzl 🙂
To tedy ano, v přímém přenosu :-). Když jsou tu holky, tak čučí z okna skoro pořád, ta menší si ještě bere stoličku, aby lépe viděla. A to potom pořád – babí, koukej, už je tam zas, babí – on je honí, babí a babí …. :-), a zase to její proč – proč je honí, proč tam nelítají vrabci, proč jim tam toho nedáš víc, proč …. a já mluvím a mluvím a jsem celá umluvená :-).
Dnes jsem viděla nevídané. Na stromě máme zavěšenou lojovou kouli. Přilétl holub a kloval s takovou vervou, až kouli shodil ….
Babičko, mně sem zase lítá strakapoud a hraje si na doktora. Proklepe kmínek, na kterém je krmítko připevněné, a pak jde na slunečnicová semínka. Ale napřed také s každým zabuší do sloupku krmítka, aby ho asi zabil nebo co 🙂
Dnes jsem viděla kosáka, jak nabíhal a bránil hrdličce, aby si taky něco zobla. Pak zas honil kosici. Asi chtěl všechno pro sebe …
Také k nám občas zalétne pták, kterého nemohu nějak definovat – vypadá jako dlask, nebo pěnkava .. hledala jsem podle obrázku … on se objeví, chytne zrnko a frnkne …je to vždycky jen chvilka, co ho zahlédnu. Ale často ho nevídám. Je trochu větší než kos s hnědým bříškem, ale křidélka jsou barevná. Hodně zalétají sýkorky, kosáci a vlastně ani obyčejní vrabci nejsou vidět. Taky ptáky ráda pozoruji, létají k nám často. Mají se tu dobře. 🙂
Dnes ráno tu byl zase a všechny ostatní ptáky odháněl, takže nejen kosák to dělá … pak přilétla hrdlička i s partnerem 🙂 a vyhnali jeho… skutečně zábava. Tak měl, co chtěl. 🙂
Měla jste estrádu v přímém přenosu 🙂