Prší a za oknem je silně nevlídno.
Ještě že jsme včera nečekali a opravdu vyjeli na kolech.
Nejezdíme nějak riskantně, dáváme přednost jízdě po cyklostezkách, a pokud musíme po silnici, vždy se snažíme neohrožovat sebe ani okolí. Ale ten pocit svobody ….  prostě jezdím na kole opravdu ráda.
I když vím, že je spousta lidí, kteří cyklisty nemají rádi. Vrchol tomu dal jeden mladý muž loni v létě. Byli jsme výletě na přehradě Pilská, okolo přehrady vede stezka označená pro pěší i cyklisty. Lidiček i kol na ní byl dost, proto všichni dodržovali svůj pohyb na své straně cyklostezky. Tentorát my šli pěšky. Občas se za námi ozvalo cinknutí, chodci poté přidrželi své děti a psy, navzájem jsme se na sebe usmívali. Bylo příjemné teplíčko, klídek, prostě pohodička.
Už jsme se byli na konci stezky, u pláže, parkoviště a restaurací. Kousek před námi jel cyklista a šly dva páry s kočárkem. Všichni čtyři dospělí si vykračovali vedle sebe a vesele si povídali. Cyklista na ně zavolal (bohužel zvonek není poviná výbava), rodiče s kočárkem mu udělali místo, druhý muž se začal rozčilovat. Když jsem ho míjela, tak zrovna hlasitě prohlašoval, že by nejraději všechny cyklisty srážel autem, že na světě jen překážejí.
Na cyklostezce cyklisté překážejí?
No, jeho věc. Pokud si tak jen zvyšuje své ego a nepřistoupí k činu …. Prostě hlupáci se najdou mezi chodci i cyklisty.
Ale k tomu včerejšku. Vyrazili jsme tedy k prvnímu cíli – rybník Ordějov, odtud jsme plánovali jet k rybníku s odpočívadlem kousek před Nivnicí. Ani nevím, jak se to tam jmenuje, ale je tam hezky. A hlavně tam vede krásná široká cyklostezka.
Za to za naší obcí vede polní silnička, která současně slouží jako cyklostezka i zemědělským strojům. Podle toho také vypadá. Má se stavit cyklostezka nová, ale jsou tam nějaké problémy.

“Mít sebou smetanu, přivezu domů máslo,” mihlo se mi hlavou. Vzápětí jsem obratným obloučkem sjela na louku a objela traktor táhnoucí za sebou cisternu s močůvkou. Stříkal pole a móc “hezky” to tam tedy vonělo. Holt brambory chtějí své. Pak jsme drkotavě míjeli kravín. Jeho obyvatelky stály venku a hlasitě nás vítaly.
“Taky vás zdravím, holky,” křikla jsem v odpověď a jelo se dál. Přejeli jsme Nezdenice a vyjížděli kopec na Bánov. Uf, překvapilo mne, jak v pohodě jsem ho zvládla. To denní cvičení na rotopedu je znát 🙂
Tedy, ne že bych to zase nějak přeháněla.
Vál svěží větřík, občas takový menší poryv, ale svítilo sluníčko a kdybych na hlavě neměla helmu, určitě bych slyšela i zpívat ptáčky. Protože  než jsem si ji stihla doma nasadit, tak jsem je slyšela. Přímo řvali.
Projeli jsme Bánovem – a objevil se problém. Z větříku byl náhle vítr, poryvy byly silnější. Mezi domy v Suché Lozi už to se mnou a kolem smýkalo z boku na bok. Takže jsme se rozhodli v zájmu bezpečnosti a zdraví nás i ostatních cestu podstatně zkrátit. Konečná dnes bude u rybníka Ordějov. Vyjeli jsme z obce do nechráněné krajiny, ze silného větru se stal silný vichr. Posledních asi padesát metrů jsem měla pocit, že budu kolo už jen tlačit.

Uf, došlapala jsem to. Jsem lepší, než jsem si myslela!
K našemu údivu jsme u rybníka nebyli sami. Zaparkované auto, rybář a dvě nahozené udice. Asi mu už byla trochu dlouhá chvilka, protože když nás zahlédl, přišel si popovídat. Probrali jsme počasí i ten vichr. To, že rybník byl před pár lety vypuštěný a jsou v něm nasazeny nové ryby. Pak  Jindra vykřikl. Rybář se bleskurychle obrátil, ještě rychleji udělal těch několik kroků k vodě a popadl udici. Zrovna mu zabral krásný kapr.  Aspoň pro mne byl krásný a veliký. Ještě nikdy jsem nebyla u toho, když zrovna ryba zabrala!
“Má aspoň tři kila, že?” ptala jsem se.
“To ne, asi tak dvě,” opravil mne Jindřich.
Nehádala jsem se. Za prvé na rozdíl od něho nejsem rybář – a za druhé je všeobecně známo, že nám ženám se zdá spousta věcí větších, než ve skutečnosti jsou.
Rybář zatím vylovil kapra, vytáhl mu háček z huby a pustil zpátky do vody. My se rozloučili a jeli dál.
Vzali jsme to zkratkou. Přes hráz do kopce, tam překřížili výpadovku na Slovensko, z kopce silničkou na Bánov a domů. Za Bánovem se vítr zase začal mírnit, domů jsme se vrátili v bezvětří.

Himllaudon, co to včera v tom vzduchu bylo?