To jsem tomu dala.

Na zítra podle počasí plánujeme si znovu vyjet na kolech – a já si uvědomila, že jsem se původně  s vámi chtěla podělit o radost z výletu prvního.
Naplánovali jsme si jen krátkou cestu, na poprvé po zimní přestávce jsme nechtěli pokoušet osud a své štěstí. Od nás do Pitína, tam odbočka do lesa k Orlovně. Na podzim, při jednom z posledních cyklovýletů, jsme zjistili, že od Orlovny vede dál do lesa nová asfaltová cesta. Nebyla dlouhá a sjíždělo se z ní na běžnou lesní cestu dále značenou jako cyklostezka. Rozblácenou, plnou kamení a louží, s hlubokými vyjetými kolejemi od traktorů a dalších dřevorubeckých strojů. Takový harvestor, to je přece mašinka! Vrhne se na obrovský smrk, sežere ho a pak vyplivne očištěný kmen! Ale také zničí lesní cesty. No, co se dá dělat, až sežere všechny smrky, zmizí zase kůrovec. Takže my dojeli k Orlovně a tam jsme se se k sobě současně obrátili s otázkou. Jedeme dál?

Vyzkoušíme, kam už vede nová cesta?
Jasně, že jsme jeli. Bohužel i letos jen krátce. Ve výstavbě nové cesty se už dál nepokračovalo – takže my jsme nepokračovali také. Otočili jsme se a fičeli z kopce dolů. U Orlovny sesedli, dali malou svačinku (já jablko a Jindra čtvereček čokolády) a vydali se k domovu.
Na zpáteční cestě jsme potkali další nasopustní průvody. První byl hned v Pitíně – ještě stále jsme frčeli z kopce, takže jsem nefotila, ale masky měli pěkné. Další obcí jsou Bojkovice, tady jsme na masky narazili také. Tentokrát už zaparkované na Bojkovickém náměstíčku, muzikanti hráli a zpívali. Trochu jsme se s nimi zdrželi, poslouchali a nasávali tu veselou pohodovou atmosféru okolo. Dotaz – už jste někdy viděli žábu hrát na housle? Pokud ne, máte jednu na fotce, jsou to ta zelená záda.
Pak už jsme jeli přímo domů.
Docela nám to stačilo.
Dnes nám tu mrholilo, zítra by mělo být sluníčko, pozítří opět déšť.

Tož uvidíme