Já se rozhodla, že se mi daří.

Tak za prvé – veškeré dřevo je pod střechou. Já jsem přece tak šikovná!

Že samochvála smrdí? No a co! Když mne nepochválí nikdo jiný, zvládnu to i sama. A pokud někomu smrdím, ať ke mně nečuchá.

Za druhé – dnes přišel soused a uvolnil mi odpad u dřezu. Špatně odtékal už několik měsíců, ať jsem dělala, co dělala. Vlévala jsem různé gely, sypala louh, nic. Dokonce jsem klesla i tak hluboko, že jsem koupila prostředek doporučený v TV reklamě. Nepomohl naprosto stejně jako prostředky nedoporučované. Při každém tom mém pokusu o nápravu to v trubkách jen někde v dálce zahučelo, v odtoku zabublalo – a to bylo všechno. Myla jsem nádobí ve škopíčku a čekala na jaro. Totiž na teplo. Barák je starý a už jednou se stalo, že se zhroutilo staré keramické potrubí a muselo se na dvoře kopat. Protože znovuzprůchodnění odtoku vody ze dřezu odolávalo všem mým myslitelným pokusům o zprovoznění a bylo jasné, že ucpávka je někde mezi pěti – sedmi metry  od odtoku,  měla jsem oprávněnou obavu z kopání a bourání v kuchyni. A nechte si otevřené dveře ven, když vám cvakají zuby při pohledu z okna.

Hurá, dnes je odtok funkční. Obešlo se to bez bourání, prostě chlap věděl, jak na to. Napřed to zkoušel prorazit nějakým drátem, nešlo to. Ale zřejmě ucpávku uvolnil, protože jako druhé zkusil  propláchnout trubky silným proudem vody. Ucpávka zřejmě působila i jako sifon, protože náhle se do místnosti vehnal příšerný zápach – odtok se uvolnil. Věříte mi, že jsem se ještě nikdy neradovala ze smradu v kuchyni? Až dnes. No, vždycky musí být něco poprvé. 🙂

Takže další starost z krku.

Co mne čeká jako další? Aha, už vím. Tak za prvé jsem si dala za úkol sklidit špenát na zahradě, abych na uprázdněné místo mohla vysadit okurky. A za druhé – ach jo. U jednoho šuplíku v komodě povolilo dno. Takže kladívko, hřebíčky, a budu ťukat. Tož jdu na to, to zvládnu sama a rychle. Já jsem přece tak šikovná 🙂