Tak nám ten rok 2020 konečně končí.
Zatracený rok. Tolik změn a problémů nám přinesl. V celém světě i mně osobně.
Začalo mi to už v lednu. Ne příliš povedená operace oka, pak vichřice, co mi odnesla kus střechy, musela jsem si koupit novou pračku, která odmítala prát, hádala jsem se s Vodafonem, pak trochu kočkovala i T-mobilem, nejela jsem do Finska na zájezd, bolelo mne v zádech, kotník … stačí, ne? Proč vzpomínat jen na to zlé a horší?
Koukněme se na to jinak. Třeba při té vichřici jsem hledala napřed v pokoji psa, protože jsem pořád slyšela jeho ťapání. A on to byl zatím zvuk kapek padajících ze stropu na podlahu.Aspoň mne ty mapy na stropě přinutily neodkládat vymalování.
Nebo oči. Už mám operované obě – a přes nové brýle vidím docela dobře. V zádech mne už nebolí, kotník cvičím při jízdě na novém elektrokole a při výletech do přírody. Že jsem letos nemohla do Finska? Za to jsem díky elektrokolu (a ještě někomu) poznala další kus naší krásné země. A do Finska se stále těším, mám to dané jako další životní sen.
Nová pračka poslušně pere od té doby, kdy jsem jí pohrozila, že ji zapínat bude někdo jiný. Opravdu, stačilo jí jednou pohrozit a tlačítko Start funguje.
Sešlo z několika plánovaných setkání se starými známými. Ale já letos nečekaně potkala tolik nových!
Na jaře příštího roku budu mít nové vnoučátko. Víc k tomu ani ťuk, abych něco nezakřikla.
Teď na podzim mi měla vyjít nová knížka – „Hanko, utíkej aneb…“ No, co se dá dělat. Sponzoři měli sami co dělat, aby přežili. Přesto většinou měli snahu knížku sponzorovat aspoň z části. Chtěli jste mi pomoci, i když jste sami byli v nouzi, díky moc! Takové věci si člověk pamatuje a vždy ho zahřejí u srdce. Přesto jsem raději  vydání „Hanky…“ odložila na lepší časy.
Za to mi příští rok nejspíše vyjde knížka pohádek, pomoc mi nabídl právě jeden z těch nových známých. A v nakladatelství e-knih je připravováno vydání mé první knížky „Rozlouskni oříšek“. (Tiskem vyšla v r. 2018 v nakladatelství Petrklíč, ještě je k dostání na e-shopech.
Na JouTube mám založený kanál, kde čtu své pohádky. Zatím je tam tedy jen jedna, ale další budou přibývat  –  https://youtu.be/CUke0WDSRTY
Pes s kočkou se mají stále rádi. Spí i nadále v jednom pelíšku, pes slyší na volání čiči a kočce ukradne každou dobrotku, co je jí nabídnuta. Kočka, pokud stačí, si ji raději odnese na svůj stolek. Očichá, zhodnotí, zda jí chutná a pak sežere nebo nechá Ferdovi. Prostě ženská. Z mého pohledu jí jen to, co jí nezkazí linii.
Hodně letos pršelo. Teď před dvěma dny se tady u nás po třetí zvedla hladina vody v říčce. Ještě kousek a málem utekla z břehů. A já jsem měla v létě ve studni na zalévání dost vody. Žádné sucho se nekonalo a mně se podařilo vypěstovat zhruba čtvrtkilové cibule. Fakt, některé měly průměr tak osm – devět centimetrů.
Nesněží a nesněží. Ale nemusím odhazovat sníh, že?
Totiž, já bych ho asi neodhazovala. Mně se Korona postarala o to, abych tady v tom baráku nebydlela sama. No, a vyšlo to,. Nejsem sama a je to stále fajn.
Tož asi tak.
Přes veškeré peripetie a omezování vím, že já jsem měla letos dobrý rok.
Pokud vy ne, moc vám přeji, ať je v roce 2021 líp.
Ať jste zdraví a na trampoty nejste sami.
PF 2021

Náhledové foto  Bob Gajdoš