Už několik týdnů sledujeme, jak se po světě šíří nová nemoc.
Napřed většinou nevšímavě a povzneseně (dokonce místy i trochu škodolibě). Co je nám přece po tom, co se děje v Číně.
Pak nechápavě, jak rychle se nákaza šíří po světě.
Znepokojeně ze situace v Itálii a Německu.
Teď už následky světové pandemie dopadly i na nás.
Máme to tady.

Karanténa.

U Olomouce jsou dokonce uzavřené některé obce.

Co se dá dělat, myslím, že jsme si o to lidstvo jako celek řeklo. Ona se příroda dlouho obelhávat nedá a tak se ná s nejspíše teď pokouší usměrnit. Budeme mít nyní čas zamyslet se nad tím, co je vlastně důležité.
Nechovat se arogantně a popírat, že Covidem můžu být ohrožený/á i já (viz příspěvek jedné přihlouplé dívčiny na FC).
Nešířit nákazu svým bezohledným chováním. (dva taxikáři jsou v kritickém stavu, v cizině nebyli. Od koho nákazu nejspíše dostali?)
Dodržovat hygienu a různá doporučení – a hlavně, napravovat a obnovovat mezilidské vztahy. Rodinné i mezigenerační, sousedské či jen tak s lidmi na ulici.
Prostě a zkrátka – vzít zodpovědnost za sebe do svých rukou.
Hm, nemám ve zvyku až tak moc filozofovat. (Chytila jsem se teď za hlavu. Filozofuji tak tvrdě, že jsem udělala hrubku, já napsala, že fylozofuji 🙁  )  To jen tahle velmi nezvyklá situace i mne přinutila se více zamyslet nad během života – a světa.

Hluboce se mne tohle všechno dotýká. Mám strach o své děti, vnuky, širší rodinu.
Vyhne se jim to? A když ne, budou mít jen lehký průběh? Nebudou mít nějaké následky?
Také nyní nejspíše přijde další světovíá finanční krize. Budou mít zaměstnání? Peníze na půjčky?
Fujtajbl. To jsou ale úvahy. Pryč s nimi. Uvařím si kafe a pak… co budu dělat pak?
Už vím. Ta nová pračka (viz minulý zápis v deníku) pořád nepere. Dva týdny přepírám v ruce – jak dlouho ještě?
Jsem už postarší (přímo riziková) a s chronickým kašlem. Kdo ví, kolik týdnů ta karanténa potrvá. (Zatraceně, už jsem u toho zase.)
Zavolám si na ústředí firmy PHILCO a uvidím. Myslíte, že rozvoz nové elektroniky funguje nebo i to je zakázané? Novou pračku by mi mohli přece jen složit u branky, dál bych si to všechno zařídila! Ach jo. Valchu nemám.

P.S. A teď mi zrovna přišla SMS z oční ambulance. Oko po operaci stále moc nekouká,  zítra jsem měla jít na kontrolu. Vyšetření je zrušeno. Co se dá dělat.