Zdravím všechny v novém roce.

Vím, že je to hodně opožděné, ale snad vás to potěší i teď. Měla jsem znovu delší psavou pauzu, ale tentokrát zdůvodněnou. Koncem listopadu na nás opět přišel Covid, pak pár dní na zotavenou, a pak jsem si přivolala bolest zad. Fakt já sama. Prostě a zkrátka – po Covidu jsem  měla nějaké resty a chtěla jsem je dohnat v jednom dni. Záda mne varovala a já jejich signály už znám a respektuji. Vždy okamžitě položím to, co držím v ruce a jdu relaxovat. Tentokrát jsem si já trouba říkala – už dodělám jen toto, a toto, a toto …. výsledkem bylo, že jsem dalších deset dní jen nadávala a nedělala zase nic. To se na psaní člověk moc nesoustředí – navíc to nepovažuje za to zrovna nejdůležitější. Takže i Vánoční povídka na rok 2023 vyjde – nevím kdy. Vadil by vám červenec?

Samotné Vánoce jsme už ale prožili v pohodě, i následný nálet našich milovaných rodinných “kobylek”. V domě halasilo dětské povídání – a ony tři děti dvakrát po sobě už nějaké decibely dají. Zvláště když se na něco ptají všechny najednou. Himl laudon, letos je v tom našem baráku nějak moc ticho!
No, takže teď v novém roce relaxujeme a přemýšlíme, co letos podnikneme. Plánů by bylo dost.
Už jen pár drobných historek už z nového roku.
Domlouvali jsme se s Jindrou, jaké zásoby musíme dokoupit. Zřejmě moc nahlas, a naše hodné kočičky nás poslouchaly za dveřmi. Druhý den jsem našla v zadní předsíni pozůstatky tří myší. Zřejmě některá z našich holek  chtěla dát najevo svou potravinářskou samostatnost, že jako že o ně strach mít nemusíme. Jenže se přežra… ehm, měla až moc plné bříško, a následky byly k vidění po celé předsíni a dokoce i na dvoře
Ten samý den se mi  také zbláznil budík v chytrém náramku a budil mne po deseti minutách. Podotýkám, že nebyl nastavený, spustil se sám a nedal se vypnout. Já jsem nadávala, Jindra vedle mne se chechtal (já sova jsem chtěla ještě spát, on skřivan si už četl), nakonec jsem budíku pohrozila, že ho vyhodím do popelnice. Zbytečně se mu neříká chytrý. Výhrůžce porozuměl a okamžitě zmlkl.
Prostě den blbec.
Kvůli těm bolavým zádům jsem musela koncem prosince i odvolat pedikůru, a dostala jsem nový termín teď v lednu. Pamatovala jsem si, že to je 9. ledna, jen tak pro jistotu jsem si to šla překontrolovat. Otočím list v kalendáři, tam mám pedikůru u data 11. ledna. SMS to jistí, napadlo mne, a otevřela jsem mobil. A tam datum – 10. ledna.
Jindra se zase mohl potrhat smíchy. Údajně jedno zasmání člověku prodlouží život o minutu. Mám pocit, že Jindra bude brzy nesmrtelný. Při tom jsou všechna ta má data těsně vedle, tak vocogou, ne?
A teď vám dám jednu hádanku. Protože jsem kecka ukecaná, řešením jsem se už některým známým pochlubila, tak je prosím, aby ho v komentářích neprozrazovali.
O co jde. Ve čtvrtek jsme byli nakoupit. To zase perlil Jindra, nemohl najít klíč od auta, musel použít náhradní. Našel ho pak až dpoledne.
Po návratu z nákupu takhle koukal do účtenky, a občas se mne zeptal, co znamená některá položka. Drogerie není jeho silná stránka. Na to se chvíli odmlčel a následně z něho vypadl další dotaz  – Co je to Ludvík 30 centimetrů?
Zírala jsem na něj – no, jako pako. Absolutně jsem nevěděla, na co se to ptá, napadlo mne cokoliv. A je zajímavé, že všechny mé známé v první chvíli napadlo přesně to samé, co mne.
My teď už víme, co to je, ale dalo to chvíli přemýšlení.
Jak byste si to vysvětlili vy? Dáte dohromady, co jsme to vlastně koupili?    Dám vám sem fotku účtenky, abyste uvěřili, že si nedělám legraci. Označím pak správnou odpověď.

Hodně štěstí při tipování 🙂

 

 

 

Už víte, kdo nebo co je Ludvík? Mí známí ano, jen to zde nechtěli prozrazovat.  Pokud tedy nevíte a chtěli byste vědět, rozluštění záhady najdete na konci tohoto mého článku Deník postarší dámy – Kruté mrazy, obrněné krmítko a hovězí pes – pondělí 15.1. 2024

A rovnou tam můžete přemýšlet nad jiným zašifrovaným nákupem 🙂