Je to opravdu tak.
Máme totiž doma mnohem lepšího metereologa, než jsou paní Honsová a další.
Naše kočka Mia je mazel. Dovezli jsme si ji před dvěma roky na jaře  jako kotě, i s její sestřičkou Majou. Obě to jsou kočičky venkovní s tím, že mají přístup psími dvířky do zadní předsíně. A také to jsou malé provokativní potvůrky. Nenápadně se snažívají vniknout do bytu, někam zalezou a chechtají se nám.  Čekají, kdy je chytíme a s patřičným slovním doprovodem vyhodíme na dvůr. Vyloženě si to užívají. Už jste se někdy snažili chytit kočku třeba pod stolem se třemi zasunutými židlemi?  To je na malém prostoru šestnáct noh nepohyblivých a čtyři pohyblivé. A ty pohyblivé jsou opravdu velmi, ale velmi mrštné
Mia a Maja (i pes Ferda a kočka Bětka) reagují na slovíčka “ne ne ne”! Vědí, že je to zákaz a respektují ho. Nesmí například terorizovat nejstarší Bětku nebo krást si navzájem krmení –  třeba kousky syrového masíčka. Nejlépe je to znát právě při hře na schovávanou. To jsou v prádelně přikrčené za kbelíkem nebo vodárnou, myslí si, že je nevidím, a čekají na nenápadný průnik do bytu s následnou honěnici. Jenže kromě toho, že už jejich schovávačky znám, většinou zapomenou schovat ocásek, a tak jsou snadno dohledatelné. Stačí ale říci důrazné ne ne! Kočka zvedne hlavičku a podívá se na mne. S vědomím, že je její úkryt prozrazen, si začne lízat tlapku s jasně vyslaným signálem – co blbneš, já si tu jen tak relaxuji!
Dnes to bylo jinak. Vyšla jsem z pokoje prosklenými dveřmi na dvůr pro poslední kytky v květináčích.  Přenášela jsem je do bytu na chodbu. Miuška okamžitě přiběhla a chtěla dovnitř. Vysvětlila jsem jí, že to tedy ne. Mia se na mne podívala, a pak to zkusila podruhé. Nohou jsem ji trochu poodstrčila a zavřela.
Vzápětí šel Jindra pro něco do prádelny. Jen co si otevřel, dveřmi proběhl mourovaný blesk. Miuška se už stačila přemístit v prostoru a číhala u druhého vstupu. Proběhla – a nebyla. Měla holka smůlu, já tedy viděla, že ihned skočila na židli a schovala se pod ubrusem.
“Kde je?” ptal se Jindra.
“Na židli pod ubrusem, dnes ji tam už chvilku necháme,” odpověděla jsem, protože mi došlo, co nám tím kočička chce říct.
V zimě naše kočky do bytu smí. Sice jim pelíšky na zimu stahuji ze zadní předsíně dolů do prádelny, tam mají teplo. Ale v bytě na židli, gauči či na našem klíně je jim prostě líp. V zimě bych pustila dovnitř i Ferdu a Bětku, ale starý pán ani stará dáma nechtějí. Bětka se vždycky zastaví na prahu, podívá se na mne, zvedne ocásek a hrdě odkráčí někam do pryč. Ferda zase proběhne pokoj, zkontroluje, jestli jsou na zemi nějaké drobky – a jde si také lehnout do svého pelíšku v prádelně.
Jindra se na Miu šel podívat. Odhrnul ubrus, pohladil ji a šel po svých. Miuška pochopila, že dnes je její pobyt schválen, a přemístila se na jinou židli.  Asi se jí na ní líp leží. Vyfotila jsem ji a šla psát tento článek. Najednou cítím něco na noze. Přišla za mnou Miuška. Párkrát se mi otřela o nohu a šla zase spát na židli. Asi mi přišla poděkovat za to, že jsme uznali její nároky a dnes ji nechali v teple.

Takže takhle nám dnes kočička Mia oznámila, že je podzim už definitivně zde. Na podzim má nárok na židli i gauč.