Předpovědi meteorologů se vyplnila – opět máme horké a suché léto. Kočka se ukáže ráno, počká si, až přijdu s konzervou v ruce a dám jí i psovi do misek mlsky a zmizí. Jen občas ji zahlédnu někde ve stínu, leží a nehybně pozoruje okolí. Pes je akčnější, hlavně večer. To pobíhá ode dveří ke dveřím, občas strne za těmi prosklenými a snaží se vypozorovat, co dělám. V jeho očích čtu otázku. “Co to tam zase tak dlouho děláš?…
Už je zase hic. No bodejť, musí být, na co bychom také nadávali? Na politiku? Na vládu? Tohle nadávání by v tomto počasí mohlo být nebezpečné, ba přímo infarktové. Takhle nám dává příroda možnost se odreagovat a zbavit stresu bez následků na zdraví. Vždyť kdo to kdy slyšel? V zimě aby bylo zima a v létě horko? To za mých mladých časů nebývalo! Jakmile “uhodily” tehdejší závodní dovolené, okamžitě bylo sedmnáct stupňů, zima a déšť. No dobře, tak jsem si…
Když mi před čtrnácti dny v pátek brzy ráno zazvonil budík, málem jsem mečela jako kozlík v jedné z mých pohádek. “Nééé, nééé, já nikam nejedu!” Tak strašlivě se mi nechtělo vylézat z teplých peřin do studeného rána. “Na co ses to zase uvázala, ty káčo pitomá,” nadávala jsem si v duchu. “Jet až kamsi do tramtárie, a ještě k tomu čtyřikrát přesedat! Je ti tohle zapotřebí?” Ale nakonec jsem přece jen vstala, oblékla se, nasnídala a vyrazila. Na zádech…
Mám rozepsaný druhý příběh pro děti z Bojkovic, chtěla jsem si tady postěžovat na svá zvířata, poděkovat firnmě v Olomouci za rychlý servis při poruše notebooku a povyprávět o svých cestách. Nějak nestíhám a to už plánuji další výlet. Tak aspoň co zvládnu. Kauza Notebook. Slyšeli jste někdy, že by vám někdo písemně slíbil že reklamaci v rámci záruční doby vyřídí do pěti pracovních dnů? Já tedy ne, takže když jsem tuhle formulku objevila v záručáku po té, co notebook…
Tak dnes byl den opět nabitý událostmi. Vůbec jsem si nevšimla, kdy jsem se dostala ze stadia “Do prkýnka, proč se nic neděje?” do stadia “Vždyť já na nic nemám čas!” Ráno raníčko, sotva jsem oči otevřela, jsem ještě před snídaní spěchala do krámu. Protože zítra jedu pryč a zapomněla jsem si vybrat někde hotovost. Můžu si je ale vybrat u pokladny v Jednotě nebo Hrušce (to jsou ty zdejší obchody), jenže v sobotu otevřeny jen chvíli dopoledne. Pak snídaně…
Bylo nebylo – no, co by nebylo. Bylo. Bylo to tak, že jsem se jedné známé pochlubila svým repasovaným počítačem. Jak bezchybně maká a jak jsem s ním spokojebá. Ale zřejmě je ta moje mašinka domýšlivá (nebo přehnaně skromná, nevím), prostě během pár týdnů mne začala zlobit. To si tak píšu a píšu, pak zvednu oči – a vidím, že nic z toho napsaného nevidím. Monitor zamrzl. Z počátku jsem si myslela, že jsem jen někam špatně klepla. Ponadávala jsem…
Odešel mi notebook. Docela drze, vprostřed jedné stránky zamrzl – a už nerozmrzl. Teď, když jsou za oknem už občas i vedra. Nezbylo mi nic jiného, než ho sbalit a odvézt na reklamaci. On to tedy dělal už chvíli, ale pokaždé se nade mnou obměkčil a opět naskočil. Snažila jsem se ho moc neobtěžovat a dokončit to, co jsem měla rozděláno, proto jsem se i zde vyskytovala minimálně. Nakonec to stejně nestačilo. Zamrzl a zůstal tak. Takže je v noteboočí…
V úterý ráno jsem sedla do vlaku a vydala se směr Ostrava. Opět se konalo jedno íčkařské setkání. Vyjela jsem (pro mne) brzy z rána a po prodřímané cestě jsem ještě ne zcela probuzená vystoupila na ostravském nádraží. Kolem mne sem a tam proudily davy a já jsem začala hledat, kudy mám jít já. “Do prkýnka, kde je nějaká díra?” pátrala jsem očima a hledala vstup do podchodu. Ale celistvost nástupiště nebyla nikde narušená, tak jsem se nechala strhnout…
Tak jsem splnila, co jsem na besedě v úterý slíbila. Oba příběhy pro děti jsou napsané, vyvěšené – teď už jen čekám na reakce a obrázky. Já se na té besedě ale dozvěděla ještě něco jiného. Paní knihovnice mi svěřila, že jí se knížka Rozlouskni oříšek tak líbí, že ji nominovala na Magnesia litery do kategorie Cena čtenářů. Až se mi z toho rozbušilo srdce. Ono sice skoro každý (nebo vlastně každý), kdo knihu četl (děti i dospělí), tak ji…
Včera jsem měla velký den. Kromě běžných událostí jsem dostala pozvání na besedu s dětmi druhých tříd základní školy v Bojkovicích. Jsou to dvě třídy, tedy dvě setkání a dvakrát povídání na necelou hodinu. Byla jsem z toho zpočátku docela nejistá. Co budu dětem říkat? Zaujmu je? Nevypískají mne? Povídali jsme si s dětmi o všem možném. O tom, proč a jak jsem začala psát, o pohádkách a příbězích, o blogu Matyldino povídání a samozřejmě o knížce Rozlouskni oříšek. Také…
Tak dnes jen krátká informace těm, kdo už četli mou prvotinu Rozlouskni oříšek. Dokončuji druhý příběh, pracovní titul má zatím Hanka a vodník. To je ten důvod, proč se tady na Matyldě jiných článků poslední dobou moc neobjevuje. Ještě mi k dokončení příběhu kousek chybí, ale docela by mne už v této fázi zajímal váš názor. Jak se vám ukázka líbí? Upoutalo vás to natolik, že byste chtěli číst pokračování? Prosím, napište mi to do komentářů, váš názor je pro…
Dnes je krásně modro a sníh jiskří. Včera tálo a v noci mrzlo, ještě v devět ráno teploměr ukazoval mínus devět. Ale to tání včera vyvolalo laviny mokrého sněhu ze střech. Jedna taková mi spadla z kraje noci do dvora. To byl teda rachot. Já i Ferda jsme vyletěli se podívat, každý ze svých dveří. Dvorkové blikátko mi posvítilo na val rozlámaných kusů sněhových ker, metr do výše, metr a půl šířka, mini Alpská lavina podobou i rachotem. Neotevřu…
Opravdu, já se poprala. A ještě jsem na to hrdá! Bylo to tak. Jako každý rok i letos hasiči v naší obci pořádali zabíjačku. Takže i letos jsem se vydala zakoupit nějaké dobrotky, dopravit je domů a společně s kamarádem si na nich pochutnat. Šla jsem tam s Ferdou. Psisko se proběhne a aspoň načichá chutných vůní, protože zabíjačkou psa nekrmím. Na místě (hřiště u základní školy) jsem ho uvázala k plotu. To pro jistotu, protože vím, jaké je to…
“Haló,” ozvala se mi blízká příbuzná do telefonu, “víš, odkud ti volám? Z nemocnice!” Týden před Štědrým dnem ji odvezli s vážnou akutní chorobou k hospitalizaci. Zůstala tam i přes Vánoce. Naštěstí se jí brzy ulevilo a její zdravotní stav se zlepšuje. Současně se zmírněním obav o ni ale ve mně začaly narůstat obavy jiné. Co by se stalo, kdybych onemocněla já? A zůstala v nemocnici dny, týdny nebo i déle? Bydlím sama. No co, to asi moc neovlivním. Jenomže…
Krásné Vánoce Vám všem přeji 🙂 A co do nového roku? No to přece víte Vy sami, co si přejete nejvíce. Tak já jen přidám – ať se Vám Vaše dobrá přání splní do puntíku a bez komplikací 🙂 Foto Alena Tollarová
No nazdar. Za pár dní jsou Vánoce, finišuji s pečením, dárky a jinými podobnými aktivitami – a ještě jsem nepodala raport, jaké to bylo na předvánočním setkání íčkařů v Praze. Takže jak bylo? No přece parádně, jako při každém našem setkání. Nemusím psát o všem co se tam dělo, že ne. Jen to tak krátce shrnu. Paní Hana Š. přednášela verše našich autorů, Lubomír M. (je to jeden z nás, velí bonton o něm psát jako o panu L.M.? Snad…
Soutěž skončila, já dojela z cest domů a zjišťovala, kolik se prodalo “Oříšků…” v měsíci listopadu. Žasla jsem. Opravdu. Ale asi jinak, než vy teď myslíte. Protože konečné číslo je … 35. Pevně věřím, že se jen někde stala chyba a prodaných výtisků je mnohem více. Ale tohle číslo mi bylo oznámeno a tak je teď na mně, abych vyhlásila tři vítěze. 1. Jaroslav Franče tipoval …. 110 prodaných výtisků 2. Jana P. tipovala ……………..116 ” “ 3. Rojak tipoval…
Při pomyšlení, že pojedu do Luhačovic na důkladnou zkrášlovací kůru (ne že by to bylo u mne zase až tak platné, roky nevymažeš 🙂 ) jsem začala už před dvěma dny sledovat předpovědi počasí. Vypadala hrůzostrašně, teploty kolem nuly, sněhodéšť, ledovka téměř po celé republice. “No nazdar, a já si toho tolik naplánovala,” mračila jsem se do monitoru počítače. Nemám ráda zimní počasí a nerada v něm řídím. Jenže co teď? Po dalším důkladném monitoringu předpovědí, jsem objevila, že u…
Soutěž o tři knihy “Rozlouskni oříšek!“ 1. Stačí správně tipnout, kolik výtisků se prodá za měsíc listopad 2018 2. Sdílejte, lajkujte, není podmínkou, ale pomůžete mi v propagaci:-) Vyhrají první tři z vás, kteří k danému číslu budou nejblíž. Své tipy napište do komentáře sem pod tento článek do čtvrtka 13. 12. 2018 do 15.00 hod. Bude to nejlepší kontrola pro všechny zapojené soutěžící. Soutěž bude 13. 12. 2018 v 15.00 hod ukončena. Musím napsat, že sama nevím, kolik kusů…
Akce “Rozlouskni oříšek” pro mne dopadla dobře. Knížka je na pultech, prodává se, mám na ni velmi dobré recenze. Mám splněny všechny závazky, vyplývající z projektu HitHit. Knihy jsou odeslány, pohádky napsány. Tedy až na jednu, ale v tomto případě jsem se se sponzorkou dohodla jinak. Můžu se nyní v pohodě věnovat dalším plánům a vizím. A že jich v hlavě mám. Do těch mých plánů patří v nejbližších dnech i návštěva Prahy. Portál i60 pro nás zorganizoval předvánoční setkání …
Pomalu jsem se po ránu hrabala z postele. Dnes mám konečně volno, nikam nejdu, nikam nespěchám a také nikoho nečekám. Přemýšlela jsem, čemu se věnovat dříve, restů mám spoustu. Ze zamyšlení mne ale rušil neustávající, nepřerušovaný psí štěkot. “Asi je pod dřevem zase nějaká myška,” pomyslela jsem a křikla do okna: “Ferdýsku, nech toho!” Ani jsem tomu napomenutí moc váhy nedávala. Křikla jsem poměrně potichu, jen tak aby se neřeklo. Přes sklo a ještě byl pes nejspíše někde za rohem….
Včera jsem seděla u počítače, venku se ženili všichni čerti. Od neděle jsem se cítila nějaká mrzutá a bez nálady, neschopna sednout ke klávesnici a napsat, co je kde nového. “Zatraceně, začínám být asi nějak moc stará, když už mne nic nebaví,” honily se mi v hlavě pesimistické myšlenky. Po obědě jsem si uvařila kávu a sedla na moment k televizi. Klikla na zelené tlačítko na ovladači, televize na mne zamrkala a já zjistila, že se dívám na zprávy. A…
Poslední týdny mám nějaký neklid v nohou. Pořád se někde toulám. Byla jsem v Poděbradech (a už o tom napsala povídku Pravda o Poděbradech ll.) a kromě toho v Luhačovicích (opět se tam chystám), na výletě v Modré, na Velehradě a v Rožnově pod Radhoštěm. V Luhačovicích to byla pohodička. Prošli jsme se po městě, zaplavali si v krytém bazénu, dali si oběd a jelo se domů. Výlet do Modré a na Velehrad byl spojený do jednoho dne. Popud k…
Knížka “Rozlouskni oříšek” je na pultech 🙂 Prosím ty, kdo si v rámci sponzorského daru u mne knížku objednali, aby v nejbližších dnech ode mne očekávali mail, ráda bych si ověřila adresu, na kterou budu knížky rozesílat. Pokud by se mi nějakou chybou stalo že jste mi ze seznamu vypadli a mail ode mne do 14 dní nepřišel, prosím, ozvěte se mi na blog Matyldino povídání. Ještě jednou děkuji vám všem, kdo jste mi s vydáním knihy pomohli. Ať se…
Ráno 25. září se mi vůbec nechtělo vstávat. Jako správná sova jsem se zamračila na ječící mobil, ťukla prstem na odložené buzení a otočila se na druhý bok. Jen jsem znovu zabrala, začal řvát znovu. Bestie jedna. Mrzutě jsem přes okno hleděla do zatažené oblohy a pak se koukla na venkovní teploměr. Ach jo, kde jsou ta letní vedra, která mi tak vadila? Ten teplotní šok je snad ještě horší. Proč já jen říkala, že dnes pojedu! Taková zima a…
Znáte to určitě také. Dlouho se nic neděje – a pak se s různými akcemi roztrhne pytel. Celé dva roky jsem v Brně nebyla – a teď najednou po druhé v jednom týdnu. O Burčákofestu jsem už psala, teď se jednalo o setkání přátel z íčka. Na cestu jsem se tentokrát vydala brzy zrána a až na přesedání z vlaku do autobusu (výluka) se nyní obešla bez výjimečných událostí. Totiž jedna by se přece našla. Při přestupu na ten autobus…
“Nechce se ti přijet 15. září na burčákofest?” zeptala se mne kamarádka Eva. “Burčákofest? Tak tam jsem ještě nikdy nebyla ani o tom neslyšela, mohla by to být docela legrace,” pomyslela jsem si a na pozvání kývla. Z domu jsem v pohodě vyrazila na vlak. Nespěchala jsem, zastávku mám pět minut od domu a ještě jsem si dala zbytečně velkou časovou rezervu. Procházela jsem se po nástupišti, a představovala si, co mne dnes čeká. Z různých fantazií mne vyrušilo hlášení:…
Tak jsem si dnes hned po ránu přečetla jeden článeček. Dáma téměř v mém věku v něm vzpomínala, jaké to bylo dřív. Než velice stručně shrnu jeho obsah, napíšu zde jednu věc. V žádném případě se paní nemíním posmívat a nebo její úvahy zlehčovat. Ona to tak vidí – já ne. Jen mám silné nutkání se k jejím názorům vyjádřit. V článku píše o tom, jak to za dob jejího dětství bylo téměř idylické a jak zlé jsou nyní časy….
Já tu kočku asi zabiju, přísahám. Podobný titulek jsem už měla u jednoho článku, ale tentokrát to myslím opravdu vážně. Fakticky. Víte, co mi provedla tentokrát? Celé odpoledne jsem chodila na zahradu a zpět. Sbírala jsem (jak jinak) švestky, ořechy, obírala a třídila jablka a ta vybraná nosila na uskladnění do komory. Při posledním návratu mne zaujal pes – totiž jeho chování. Pobíhal po předsíní, pak zaběhl do komory, do kotelny, neposeděl, čenichal, funěl. “Do prčic,” uvědomila jsem si ihned….