4. Kulíšek a pes Haf Kulíšek zatřepal krátkými křidýlky a pískl. Pak se podíval na tu cizí maminku. Když na něj kvokla, ať se přidá k jejímu hejnu, napřed zaváhal. Pak opatrně prolezl mezi laťkami plotu a přiběhl k ní. Slepice mu na uvítanou probrala peříčka na zádech, pak opět kvokla a s celým hejnem kuřátek šla dál. Mířila od plotu doprostřed dvora. Sem tam se zastavila a sezobla v trávě nějaké semínko. Pak se ohlédla, zda jdou všechna kuřátka…
Celou noc spal malý soví kluk zakutaný v mechu pod vysokou houbou. Sluníčko už začalo vykukovat nad obzorem, když se po okolí rozlehl nějaký nezvyklý rámus. Kulíšek otevřel oči a rozhlédl se. Kde to je? Kde je maminka, Kulička a Pírko? S námahou se vyhrabal z mechu a otřepal se. Zplihlá peříčka se znovu narovnala a Kuliš zapískal. „Maminko, maminko!“ Jenže místo maminčiny odpovědi se ozval znovu ten zvláštní pokřik. Kuliš se leknutím přikrčil. Ale ihned se zase postavil na…
2. Kulíšek se ztratil Temnou nocí se rozlehlo nějaké pískání. A znovu. A ještě jednou. To volá malý nešťastný Kulíšek svou maminku. Ještě před chvílí spokojeně spal v hnízdě se svým bratříčkem Pírkem a sestřičkou Kuličkou. Pak začalo pršet a otvorem zahlédl nějaké záblesky a slyšel divný rachot. Ještě nikdy nic takového nezažil. Nebál se, jen byl moc zvědavý, co se to děje. Vylezl z měkké postýlky, postavil se přímo na okraj hnízda a maličko se vyklonil. Náhle ho oslnilo…
Blížil se večer. Ptáci zpěváčci pomalu umlkali, začalo se stmívat. Z okrouhlé díry ve kmeni suchého stromu stojícím na okraji lesní mýtiny vykoukla sova. Zamžourala kulatýma očima, rozhlédla se po okolí a pak se otočila zpět a tiše houkla. „Poletím na lov, buďte tu hodní. Nechoďte moc ke kraji hnízda, abyste nevypadli. Jste ještě moc maličcí, neumíte létat. Bojím se, aby se vám něco nestalo. Já se brzy vrátím a nakrmím vás.“ Roztáhla křídla, neslyšně zakroužila kolem stromu a zmizela…
Včera jsem byla v Uherském Hradišti na prvním pokovidovém setkání s kamarádkami z Íčka. Napřed jsme se domluvily s Janou, že se sejdeme jen tak na kafi. Pak jsme si řekly, že by nás tam mohlo být i víc, no a nakonec jsme si tu kávu daly v pětici. Sraz byl na nádraží. To proto, že kde je nádraží se každý doptá, i kdyby přijel odkukoliv a čímkoliv. Okolo jedné po obědě jsme se začaly scházet. První Jana, pak já,…
Máte své sny? Nemyslím ty noční, ale životní. Taková ta těžko splnitelná přání, většinou dlouhé roky nebo i celý život ukrytá hluboko v duši a důkladně zakryté slovíčky – jednou, až ….. Před lety, když jsem odcházela do důchodu, jsem se rozhodla tahle slova ze svého života vymazat. Zrušit. Prostě pro mne nyní neexistují a jejich obsah odmítám znát. Celý život jsem pracovala, vychovala dvě děti, stále mělo něco jiného přednost. Asi tak jako u všech ostatních. Teď je řada…
Dnes je to třetí den po injekci a už druhý den jsem bez problémů. V podstatě nemám ohledně očkování co psát – pozdější komplikace se mi snad už také vyhnou. Pokud by se přece jen objevily, určitě bych se vám s nimi svěřila také. Jindrovi nebylo vůbec nic a myslím, že ani nebude. Prostě chlapi to maj´asi jinak. Zcela jistě to tedy můžu tvrdit o Jindrovi a slyšela jsem, že to tak má i Chuck Norris. Podle informací bychom měli…
Uf, ještě je už dnes. Včera večer jsem se cítila opravdu mizerně. Bolest svalů, hlavy, únava, trochu zvýšená teplota. Prostě přesně jak se uvádí v poučení -“Mohou se objevit příznaky připomínající chřipku”. Nejhorší pro mne bylo opravdu ta neschopnost se soustředit a vydržet u jedné činnosti. Nakonec jsem si vzala jeden Panadol – a pak si hubovala, proč jsem to neudělala dřív. Do hodiny mi bylo dobře. Já se totiž pořád snažila přesvědčit sama sebe, že je zbytečné na to…
Včera večer po první dávce vakcíny AstryZenecy byla pohoda. Všechno jako jindy, spát jsme šli také v pohodě a spali až do rána bílého. Dnes je trochu hůř. Od rána mne bolí mne svaly, jsem nevrlá, unavená. Posedávám a opět vstávám, nejde mi to vydržet dlouho na jednom místě a u jedné činnosti. Nejhorší na tom je, že tomu mýmu chlapovi nic není. Jako by žádnou včeličku nedostal. Už jsem mu za to vybrblala, co je to za spravedlnost na…
Je to tady. Dnes s Jindrou jedeme na očkování první dávkou vakcíny proti Covidu do ordinace obvodní lékařky. “V ordinaci ale dostaneme Astru,” dumala jsem nahlas, když jsme před časem přemýšleli, zda se registrovat v ambulanci či očkovacím centru. Dávali jsme dohromady plus a mínus, nakonec ale vyhrála přece jen obvoďačka. Za prvé ji máme o hodně blíž než to Centrum a za druhé … “Koho mají oběsit, ten se neutopí!” shodli jsme se nakonec a veškeré informace o komplikacích…
Máme tady konečně jaro. Ne, že by to při pohledu z okna tak zrovna vypadalo. V noci na neděli (dnes máme pondělí) bylo na teploměru mínus devět a celý následující den sněžilo. Dnes je jasno a vypadá to, že v noci bude opět pěkně mrznout. Naštěstí nám v dalších dnech předpovědi hlásí oteplení. No, ale počasí není ten hlavní důvod, proč teď sedím nad klávesnicí. Já začala bilancovat svůj poslední prožitý rok. Nemyslím kalendářní, ale ten průběžný. Událo se toho…
Nad městským parkem v Petřvaldu třikrát zakroužila velká vrána. Pak se posadila na větev košaté lípy, třikrát poskočila, třikrát klovla do kmene stromu, vznesla se a zase odletěla. „Babi, co to bylo?“ kulila oči malá holčička na pěšině. „To je jen vrána,“ ohlédla se za odlétajícím ptákem babička. Vzala vnučku za ruku a obě odešly k houpačkám. „Uá, uá,“ rozkřičelo se na světě nové miminko. Narodila se holčička Liduška. ……………………… V pohádkové říši hraček se otevřely dveře od velkého sálu…
Už jsem zase chvíli nepsala. Ale měla jsem důvod. Prostě a zkrátka jsem byla marod. Unavená, zadýchaná …., ne, Covid to nebyl – a doufám, že mne bude míjet i nadále. Ale i tak mi dala nemoc zabrat. Na psaní a sdílení různých zážitků teda nějak nebyla ta správná nálada. Jako by to nestačilo, ještě mne pronásledovala nějaká smůla. Nemohla jsem natočit další pohádku na You Tube – Autorské čtení. Normálně mi selhala technika. Z jednoho mobilu video nejde stáhnout, …
Na rozdíl od loňské teplé zimě se mi ta letošní líbí. Vůbec mi nevadí, že začala trochu později než nařizuje kalendář a počkala si, až se změní letopočet. On byl celý ten loňský rok vůbec na pr….., ale co vám to tu budu vypisovat. Víte to zrovna tak jako já. A tak mne příchod studeného počasí potěšil. Sněží, mrzne, do toho chvílemi svítí slunko, sníh se jiskří a všechno to láká ven. “Postavím sněhuláka,” oznámila jsem Jindrovi, který právě znaveně…
Sedím opět u počítače a v hlavě si rovnám slova do jednoho příběhu. Mám ho rozepsaný už delší dobu, tentokrát by to mělo být takové dobrodružné povídání pro kluky. V zamyšlení mi padl zrak na krmítko pro ptáky. Je umístěné přímo před oknem, takže na něj mám dobrý výhled. Je na něm živo, ptáci prováději přímo nálety. Před pár dny probíhalo celostátní sčítání ptáků a mně na krmítko lítaly jen sýkorky (modřinky, koňadry a babky), sem tam se objevil i…
Tak nám ten rok 2020 konečně končí. Zatracený rok. Tolik změn a problémů nám přinesl. V celém světě i mně osobně. Začalo mi to už v lednu. Ne příliš povedená operace oka, pak vichřice, co mi odnesla kus střechy, musela jsem si koupit novou pračku, která odmítala prát, hádala jsem se s Vodafonem, pak trochu kočkovala i T-mobilem, nejela jsem do Finska na zájezd, bolelo mne v zádech, kotník … stačí, ne? Proč vzpomínat jen na to zlé a horší?…
Tak – a je to. Ne, to tady necituji Pata a Mata, ale chlubím se. Mám totiž novinku. Na YouTube mám založený kanál a čtu na něm své pohádky. Zatím tedy jen jednu, ale budu na něj pravidelně pohádky (doufám) přidávat. Takže Vás teď zvu na poslech té první. Jmenuje se O medvídkovi Royakovi a svišti Olíkovi najdete ji zde Méďa – inlustrační foto Musím sem nyní něco dopsat. Hodně mne mrzí, že jsem k první pohádce ještě nepřidala…
Zatracená baba!“ zaklel Vítek, když se vrátil ze zahrady zpět do domu. „Tu nám tu byl opravdu čert dlužen!“ „Co má zase za problém?“ obrátila se k němu Maruška od kuchyňské linky. „Co jiného,“ odpověděl manžel a objal ji kolem boků. „Hafa. Prý zase v noci štěkal a ona kvůli němu nemohla spát !“ Maruška si jen povzdechla. Domek koupili před třemi lety. Líbila se jim jeho poloha v obci a blízký les. Jen přistavěli terasu směrem do zahrady a…
Bylo krátce po poledni. Po úzké silničce běželi dva kluci. Občas si kopli do kamínku, pak jeden z nich sebral v běhu ze země klacík a odhodil ho do křoví. “Dobrý den,“ pozdravili hlasitě hlouček debatujících mužů. “Nazdar, Vojto, Jonďo!“ zaznělo z hloučku. „Jdete na hřiště? Hrát zase florbal?“ “Ne, dneska ne!“ Kluci se zase rozběhli. Muži šli pomaleji obráceným směrem a v chůzi pokračovali v hovoru. “Ano, hajný to říkal. Že tam jsou asi vlci nebo snad liška. Prý…
Napsala jsem článek o Coronaviru. Pak jsem ho smazala. Měla jsem totiž nutkavý pocit, že se i já k tématu musím vyjádřit. Potom jsem zjistila, že nemusím. Také proč? Všichni už víme, o co jde. Každý z nás se už v tématu orientuje podle svých pohnutek a momentálních nálad. Hlavně taky podle toho, jaké informace je ochoten k sobě pustit a přijmout. Takže jen připodotknu, že mne pan Václav Klaus ničím nepřekvapil, jen potvrdil to, co si o něm myslím….
Začínalo se šeřit. Na obloze se rozsvítila první hvězdička. Někde v koruně stromu krátce ze sna pípl ptáček a zase se odmlčel. Všude panoval klid, jen cvrčci spustili svůj pronikavý cvrkavý koncert na dobrou noc. „Vojto, přiťukni ještě tenhle jeden hřebík a máme hotovo,“ řekl tatínek. Vojta klepal kladivem a tatínek spokojeně pozoroval, jak mu to jde. „Tak jsme to opravili, Náťo,“ řekl a ohlédl se po dcerce. „Už jdeme domů!“ Ale holčička se ani nepohnula. Zaujatě koukala někam do…
Už jsem sem dlouho nepsala. Ne, že by nebylo o čem, naopak, bylo toho až moc. A tím vůbec nemyslím světovou coronavirovou pandemii a různá omezení z ní vyplývající. To vše se mých letošních zážitků dotýká jen okrajově. Těch prožitků, událostí a změn bylo letos až až – a to ještě nemáme konec roku. Navíc – jsem nejspíše jedna z mála, kterým Covid přispěl do života pozitivně. Ale psst, o tom možná až někdy později. Všechno to sem postupně napíšu….
To si tak sedíme ve čtvrtek u televize, popíjíme dobré vínko na pohodu – když slyším, že mi pípl mobil. Přišla mi esemeska – a v ní vyúčtování od Vodafonu. Jasně, čekala jsem na ně. Zbývalo mi doplatit poměrnou část zúčtovacího období. Co jsem ale nečekala, ta to byla výše částky. Chtějí po mně zaplatit celý tarif – naštěstí už ne ten zvýšený, ale smluvní. “Zaplať to, ať už máš od nich pokoj!” radil přítel. Což o to, ale…. “No,…
Hotovo. Mám nového operátora, je jím nyní T – mobil. S Vodafonem jsem smlouvu ukončila. Své trampoty s ním jsem už popsala v minulých dvou článcích, takže teď jen krátce. Již se mi nepodařilo dostat se do Samoobsluhy, protože, jak jsem už psala, mi z neznámých důvodů bylo změněno heslo. Nepodařilo se mi ani zadat si nové, protože při pokusu ho získat po mně chtěl automat zadat nějaká čísla z OP. Jenže za těch posledních třináct let jsem OP…
Mé kočkování s Vodafonem se snad blíží ke konci. To snad je napsáno schválně, protože dnes se opět stalo něco, čemu nerozumím. Ale začnu po pořádku. Protože se mi z Vodafonu stále nikdo neozýval, naštvala jsem se a vybrala si jako nového operátora T-mobil. Ze všech těch nabídek, které jsem srovnávala, mi vyšel nejlépe. Budu mít opět volání a SMS neomezeně do všech sítí, mobilních dat o něco více a navíc si zařizuji i pevný internet. Dohromady mne to vyjde…
Jak si vybrat ty správné hodinky? Pokud se dobře bavíme, máme pocit, že nám čas utíká mnohem rychleji, než když na něco netrpělivě čekáme. Čas je způsob, jak si pojmenovat jednotlivé okamžiky našich životů a od nejstarších dob byla snaha mít o těchto úsecích jasný přehled. Nyní je tato potřeba ještě mnohem větší a stala se součástí našeho každodenního života. Proto bychom si každý měli najít, ten náš nejlepší způsob jeho měření.S výběrem těch pravých hodinek, však mohou vyvstat otázky,…
Co se to děje ve Vodafonu? Ano, opravdu by mne to zajímalo. Jsem jeho zákazníkem už od doby, kdy jsem si pořídila svůj první mobilní telefon. Vždy jsem s ním byla spokojená, chválila ho a doporučovala. Taky jako dlouholetému zákazníkovi mi to přinášelo výhody. Můj tarif obsahoval SMS a volání do všech sítí zdarma, nějaká data k tomu a procentní slevu na paušální platbě. Až do letošního roku. V únoru jsem si u Vodafonu telefonicky obnovila končící smouvu. Několikrát jsem…
“Já jsem Martin,” představuje se muž v kombinéze a podává mi ruku. Stojím na terase hlavní budovy na Prostějovském letišti. Za chvíli se mi má splnit další z mých dlouhodobých snů. Tandemový seskok padákem. Z výšky čtyři tisíce metrů nad zemí. “Ty jsi Klára?” ptal se mne před chvíli jiný muž. Zavrtěla jsem hlavou. “Libuška, je tu Libuška?” ozvalo se vzápětí. Rozhlédla jsem se kolem. Ztratila se nějaká malá holčička? Jo, kde by. To hledal Martin mne. Zasmáli jsme se,…
Už několik týdnů sledujeme, jak se po světě šíří nová nemoc. Napřed většinou nevšímavě a povzneseně (dokonce místy i trochu škodolibě). Co je nám přece po tom, co se děje v Číně. Pak nechápavě, jak rychle se nákaza šíří po světě. Znepokojeně ze situace v Itálii a Německu. Teď už následky světové pandemie dopadly i na nás. Máme to tady. Karanténa. U Olomouce jsou dokonce uzavřené některé obce. Co se dá dělat, myslím, že jsme si o to lidstvo jako…