.
Archiv rubriky: Z běžného dne

Napsala jsem pohádku

Napsala jsem pohádku

Napsala jsem pohádku o beránkovi Truldovi. Krásnou pohádku, to přece vím. Jenomže ji zde zatím nemůžu vyvěsit, ono se mi to nějak zašmodrchalo. Počítač zase dělá naschvál. Ale ať, já stejně zvítězím, jen mi to dá trochu zabrat. Ale bylo mi líto, že sem někteří nahlédnete, nic nového neuvidíte a nevrátíte se. Tak jsem usoudila, že vám sem napíšu tuhle informaci. Napsala jsem pohádku a ještě se bude něco dít. Něco chystám. Tak zase nakoukněte jo? Třeba zítra, pozítří…, prostě…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – Když se čerti ženili (středa 31.10.2018)

Deník postarší dámy – Když se čerti ženili (středa 31.10.2018)

Včera jsem seděla u počítače, venku se ženili všichni čerti. Od neděle jsem se cítila nějaká mrzutá a bez nálady, neschopna sednout ke klávesnici a napsat, co je kde nového. “Zatraceně, začínám být asi nějak moc stará, když už mne nic nebaví,” honily se mi v hlavě pesimistické myšlenky. Po obědě jsem si uvařila kávu a sedla na moment k televizi. Klikla na zelené tlačítko na ovladači, televize na mne zamrkala a já zjistila, že se dívám na zprávy. A…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy 10.9. – To máme mládež!

Deník postarší dámy 10.9. – To máme mládež!

Tak jsem si dnes hned po ránu přečetla jeden článeček. Dáma téměř v mém věku v něm vzpomínala, jaké to bylo dřív. Než velice stručně shrnu jeho obsah, napíšu zde jednu věc. V žádném případě se paní nemíním posmívat a nebo její úvahy zlehčovat. Ona to tak vidí – já ne.  Jen mám silné nutkání se k  jejím názorům vyjádřit. V článku píše o tom, jak to za dob jejího dětství bylo téměř idylické a jak zlé jsou nyní časy….

Přečíst Read More

Pomóc aneb Já tu kočku asi zabiju!

Pomóc aneb Já tu kočku asi zabiju!

K dnešnímu dni máme doma jednoho psa a dvě kočky. Přesněji – jednoho kocoura a jednu kočku. Kocoura Simona jsme měli prvního, je velice slušný a dobře vychovaný. Nikdy nezapomene pozdravit a nastavit hlavičku k pohlazení. Teprve pak se pustí do jídla. Kočka se jmenuje Bětka a původně je to bezdomovkyně. Tehdy jsem ji nakrmila a ona se rozhodla u nás zůstat. Zabydlela se v zadní předsíni, kde má pes svůj pelech a přístup psími dvířky. Předloni se okotila, měla…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy (sobota 1.9.2018) – Dáma a slevy na jízdném

Deník postarší dámy (sobota 1.9.2018) – Dáma a slevy na jízdném

Dnes v noci mne něco vytrhlo z hlubokého spánku. Pootevřeným oknem bylo slyšet takové divné hřmění! Malinko jsem nadzvedla hlavu na polštáři a se zavřenýma očima jsem poslouchala. Je to hrom? Podobalo se to tomu, ale trvá to už nějak dlouho! Rachocení sláblo, zesilovalo, , měnilo frekvenci…, ale bouřilo a bouřilo. “Co to je?” hlemýždím tempem se mi v hlavě prošla myšlenka. “Je to bouřka nebo spadlo letadlo?” Než mi mohla dojít nesmyslnost otázky, zase jsem usnula. Po nějaké době…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy (úterý 28.8.) – Dáma na švestkách

Deník postarší dámy (úterý 28.8.) – Dáma na švestkách

Poslední dobou se mi kumulují nemoci a úrazy. Napřed jsem si opařila ruku při vaření marmelády. Třešeň vyprskla z hrnce a přistála mi na ukazováčku levé ruky. Zůstala mi tam popálenina druhého stupně ve tvaru osmičky ( podoba vypeckované třešně). Protože byla velikosti 1 x 1.5 cm, nevolala jsem RZP, namazala ji nějakou mastičkou a úspěšně na ni zapomněla. Za dva dny na to jsem sebou plácla na zem, o tom jsem tady už psala. A opět po dvou dnech…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy – neděle 26.8. Dáma v prachu

Deník postarší dámy – neděle 26.8. Dáma v prachu

  Jsem padlá žena. Opravdu a doslova, nekecám. Jenom zřejmě v jiném smyslu, než vás teď možná napadlo. Předevčírem jsem byla venčit psa Ferdu, chodíme spolu nejčastěji na procházku podél potoka.  Cesta je vysypaná takovým tím obroušeným asfaltovým štěrkem, loni nám tu opravovali silnici, a je docela široká. Chodíme tu my pejskaři, maminky s kočárky, lidé si tudy zkracují cestu na vlakovou zastávku, jezdí tu cyklisté a občas projedou i auta. Proto se psem vyrážím většinou až k večeru, aby…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy 22.8. 2018 středa

Deník postarší dámy 22.8. 2018 středa

Ráno při pohledu z okna jsem už skoro zoufalá. Zase modré nebe a sluníčko. To letošní léto mi už pěkně leze na nervy. Pořád je horko, dusno, sucho. Ještě že mám studnu a můžu zalévat. No, ale o tom dnes psát nechci. Včera bylo významné datum, 50. let od okupace armádami “spřátelených” států. Pokud vás někoho zarazilo, že jsem se o tom zatím ani nezmínila, tak to bylo schválně. Ne, že by mne politika vůbec nezajímala. Sleduji poměrně dobře, co…

Přečíst Read More

Deník postarší dámy 21.8. 2018 (úterý)

Deník postarší dámy 21.8. 2018 (úterý)

Dovolte, abych se představila těm, kdo na můj blog zabloudili poprvé či sem nahlíží jen velmi sporadicky.. Vy, kteří mne už znáte, máte dnes volno. Jsem opravdu postarší dáma. Založit tenhle deník mne napadlo, když jsem dnes stříhala živý plot. Nevím, proč zrovna při téhle činnosti. Snad jemné vibrace z elektrických nůžek mírně dodaly tolik potřebnou životní energii mým mozkovým buňkám, které v tomto parném létě stávkují. Odmítají vymýšlet cokoliv nového a pracují pouze v úzkých  naučených mezích. Nadechnout, vydechnout,…

Přečíst Read More

Strašidlo v sudu

Strašidlo v sudu

To letošní léto mi dává docela zabrat. Vedra, dusno, sucho. Nekonečné zalévání záhonů zeleniny a kytek. “Ještě že mám studnu,” uvažovala jsem spokojeně začátkem léta, když vedra teprve začínala. S jejich pokračováním se mi ale v hlavě usídlila myšlenka: “Co když voda ze studny zmizí a studna vyschne?” Rozhodla jsem se tedy preventivně sbírat vodu dešťovou. Požádala jsem kamaráda, ať mi v jednom místě rozebere okap a namíří jeho vyústění do sudu. Výborně. Nejen, že s jeho pomocí to byla…

Přečíst Read More

Takové divné hučení

Takové divné hučení

Počasí se určitě zbláznilo. Všechno zraje aspoň o měsíc dříve a ještě k tomu skoro dohromady. Nestačím sklízet, spotřebovávat či zpracovávat a konzervovat. Už mám za sebou třešně, višně, ze zeleniny hrášek, fazolky, česnek a cibuli, průběžně trhám okurky nakladačky i salátovky. Brambory k obědu si podhrabávám už pěkných pár dní a dívala jsem se, že sousedi je už mají sklizené. Mne teď nejvíce zaměstnává sběr hrušek a švestek na kvas.  Hrušky (dříve byly zralé a padaly v září) už…

Přečíst Read More

Hrušky, kočka a krtek

Hrušky, kočka a krtek

Máme tady už pár týdnů horké léto, je vedro a dusno. Naštěstí je aspoň občas přerušeno chladnějšími dny, někdy dokonce i zaprší. Našemu okresu se bohudík letos vyhýbají přívalové deště a potoky se drží v korytech. Ale i tak jsou to docela muka, když se vykopu na zahradu. Už jsem sklidila drobné ovoce, kvetou mi po druhé maliny. Otrhala jsem hrášek, ve svazcích suším cibuli a česnek, postupně sbírám rajčata a okurky. Švestky lámou větve stromů a vítr se snaží…

Přečíst Read More

Záhada zavřeného pokoje

Záhada zavřeného pokoje

Skutečně. Je to záhada. Oč jde?  Šla jsem si chystat snídani, když jsem si vzpomněla, že bych si k ní mohla dát i banán. Ty mám uloženy v míse v jiném chladnějším pokoji. Banán jsem  odložila na kuchyňskou linku, namazala si housku máslem, přidala na ni sýr a zalila si kafe.  Máslo a sýr jsem vrátila zpět do ledničky a ostatní jsem si donesla ke stolku. Zakousla se do housky, a uvědomila si, že na stole chybí ten banán. Trošku…

Přečíst Read More

Je strašidlo rozpustné? aneb Jedeme dál

Je strašidlo rozpustné? aneb Jedeme dál

Projekt na HitHitu skončil úspěšně. Nezáleží  na tom, jakou kdo částkou přispěl. Mne potěšila a zavázala vaše důvěra. Knížka vyjde na podzim, na ni si budete muset  (jak jsem už psala v projektu) chvíli počkat. Ale první Pohádku na přání mám už rozepsanou a další budou hned následovat. Překvapilo mne i to, kolik z vás přispělo opravdu jen z dobrého srdce a nechce dárek. I na vás ale budu vzpomínat a doufám, že se vám budu moci aspoň nějak odměnit….

Přečíst Read More

Sucho a otvírání pramenů IV.

Sucho a otvírání pramenů IV.

Večer jsme strávily v naprosté pohodě a v neděli ráno nás opět vítalo modré nebe a sluníčko. Při odjezdu jsme si navzájem kontrolovaly, zda máme mobily, já byla objektem nejčastějších připomínek. “Máš mobil?” No jasně, že jsem ho měla. Tentokrát jsem si ho hlídala jak to pověstné oko v hlavě. Slunce nám tentokrát svítilo celý den. Prameny byly otevřené, všude vládl smích, muzika, tanec. Po obědě se jsme se začaly pomalu loučit, dámy postupně odcházely na vlak. Já jsem šla…

Přečíst Read More

Sucho a otvírání pramenů III.

Sucho a otvírání pramenů III.

Druhý den ráno jsme opět vyráželi za slunečného dne. Na nádraží v Luhačovicích byl sraz s dalšími členkami naší skupinky. “Až tam budeme, zavolám Majce na mobil,” říkám v autě – a v tom si uvědomuji šokující informaci. Mobil zůstal doma na nabíječce. “Prozvoňte ji někdo,” honem zachraňuji situaci, “řekněte, že je tam budeme čekat, že nemám mobil!” Stalo se. Po zaparkování – k mému údivu bylo volných míst ještě dost – jsme se vydali k nádražní budově. Vlak právě…

Přečíst Read More

Sucho a otvírání pramenů ll.

Sucho a otvírání pramenů ll.

Ráno vytahuji žaluzie – nebe jako vymetené. Meteoskop svou předpověď poněkud poopravil a déšť přesunul na další den. Jenomže tak učinil i ten následující den, a ten další… Prostě i nadále bylo sluníčko, modrá obloha a sucho. Okna selhala a voda na zalévání ze sudu ubývala. Ne jinak tomu bylo i v pátek. Ledabyle jsem do kabelky hodila deštník, pršet stejně nebude, a rozjela se do Luhačovic. Má přijet první skupina známých a kamarádek, dvě z nich pak pojedou se…

Přečíst Read More

Sucho a otvírání pramenů l.

Sucho a otvírání pramenů l.

Sucho, sucho, sucho. Tahle slova zní v rozhlase, televizi, vyskakují na mne při otevření počítače. “Jen aby mi vydržela voda,” dumala jsem. “Je jaro, ty nejteplejší měsíce máme teprve před sebou!” S těmito myšlenkami jsem nakráčela k hadici rozvádějící vodu ze studny a otočila páčkou. Musí se pozalévat. Prsk, prsk, odpověděl kohout na akci. Pak se ukázal tenký pramínek vody a znovu na mne zaprskal. “No nazdar,” lekla jsem se. “Že bych byla opravdu už začátkem května bez vody?” Bezradně…

Přečíst Read More

Hurá na zahradu.

Hurá na zahradu.

Já teď byla v jednom kole. Pořád něco a navíc v nedalekých Luhačovicích bylo tento víkend “Otvírání pramenů”. Sešly jsme na několik dní kamarádky z blízka i daleka, smály se, povídaly, komentovaly a věčně se hledaly. Hlavně v sobotu, když jsem já jako jedna z řidiček zapomněla doma telefon. Mám v hlavě o té naší akci povídání, ale musíte na něj počkat do zítřka 🙂 Teď jdu na zahradu, pomazlit psa, dohlédnout, jestli kočkám už konečně zabraly nové antiklíšťatové obojky…

Přečíst Read More

Čas plnění snů aneb Když se babička zblázní

Čas plnění snů aneb Když se babička zblázní

Jak jen ten čas letí. Není to tak dávno, co mi bylo dvacet. Dívala jsem se na svět očima zeleného mládí, které má ještě všechno před sebou. Co všechno jsem chtěla udělat, vyzkoušet, jak velké plány jsem tehdy měla. Věděla jsem, co dělají špatně ti starší, a byla jsem přesvědčená, že já to budu dělat líp. Ti starší jsou přece už otupělí, zaběhnutí ve svých kolejích. Stáří pro mne začínalo někde hned po čtyřicítce. A co teprve důchodci! To byli…

Přečíst Read More

HitHit a já

HitHit a já

Že jsem napsala knížku, jsem už tady psala. Že mi ji vzali v nakladatelství Petrklíč k vydání, jsem taky psala. A teď mám důvod k jásotu zase. Konečně byl spuštěn můj projekt, o kterém jsem tak dlouho mezi známými mluvila. Jeho účelem je – jak jinak – shánění peněz, které já potřebuji k spolufinancování vydání knížky. Proto jsem hledala způsoby, jak na to. A narazila jsem na výraz crowdfunding. Znáte ho? Slyšeli jste o něm? Víte, co to je a…

Přečíst Read More

Jaro a březen

Jaro a březen

Tak jsem tady zase chvíli nebyla. Totiž, já tu byla, ale nepsala. Ještě přesněji, psala jsem, ale nezveřejňovala to. A taky jsem dělala i spoustu jiných zajímavých věc. Tak například – pracovala jsem na zahradě. Ostříhala jsem růže a od jedné – keřové anglické, která dosahuje výšky až tři metry a každý rok nádherně a bohatě kvete – jsem dostala parádní ťafku trnitým šlahounem přes pusu. Já to s ní myslím dobře, okopávám ji, přihnojuji, prosvětluji a zkracuji výhony, aby…

Přečíst Read More

Čičí, čičí!

Čičí, čičí!

“Haló, čičí,” chodím po dvoře a volám. První přiběhl pes a hned za ním kočka Bětka. Už mají své zkušenosti, vědí, že když přivolávám kočky, dostanou všichni – tedy i pes – nějakou dobrotku. Mám pro ně něco přichystáno i dnes, ale není to ten pravý důvod, proč tady vykřikuji. Kocour Simon není už týden doma. Naposled jsem ho viděla ten večer, kdy jsem na základě jeho zhublého bříška a menší chundelatosti kožíšku přišla k závěru, že zima letos už…

Přečíst Read More

Jaro a kocour Simon

Jaro a kocour Simon

Meteorologové změnili předpovědi – v nejbližších dnech bude zase mráz a padat sníh. Jaro se prý odkládá. Mrzutě čučím z okna, nebaví mne ani hašteření nějakých ptáčků na krmítku. Už mne to doma nebaví. Chci jít na zahradu, hrabat se v hlíně, sledovat, co kde leze ze záhonu a dumat, jestli jsem to tam opravdu zasadila já nebo to leze nějaký plevel. Nadávat na to, jak ta tráva rychle roste a zápasit se sekačkou. Chodit do lesa a přemýšlet, jestli…

Přečíst Read More

Olomouc, tatarák a dětská bezprostřednost

Olomouc, tatarák a dětská bezprostřednost

Byla jsem zase jednou na návštěvě v Olomouci. Kromě jiného jsme se s dcerou domluvily, že si zajdeme někam na tatarský biftek a vnuka vzmeme sebou. Chodíme někam na jídlo opravdu vyjímečně, tak jsme si to chtěly zase jednou užít. “Co je to?” projevil vnuk zájem hned po vstupu do vybrané hospůdky. Za prvé tam stála socha v brnění, za druhé měly některé stoly barové sezení. Pokud nevíte (tak jako já do této doby) co to je, tak stoly i…

Přečíst Read More

Jak zvoní jaro

Jak zvoní jaro

Mračím se nad klávesnicí a v hlavě mi šrotují slova a věty. Vymýšlím pokračování jedné pohádky. Nemůžu se soustředit, něco mne pořád ruší. Uvědomila jsem si to až po chvíli – někde něco zvoní. Tlumeně, z dálky… Kde mám mobil? Někdo mne prozvání, kde jsem ho zase, zatraceně, nechala? Vyskočila jsem a chci pro něj běžet do vedlejší místnosti, když v tom mi padl pohled na stů. V poklidu, mlčenlivě tam odpočívá mobil. Takže ten to není. Co to ale…

Přečíst Read More

Notebook

Notebook

Před dvěma dny jsem si přivezla domů nový notebook. Velkou krabici jsem doma postavila na stůl a šla po svých. Normálně jsem neměla odvahu ji otevřít a pustit se do toho. Zalekla jsem se nového učení, hledání programů a zadávání hesel. Až k večeru jsem krabici otevřela, vytáhla notebook a připojila. Lidičky, naskočil hned! Já jsem totiž zrovna v prodejně požádala takového velmi šikovného mladého muže, aby mi ho zprovoznil. Měl pochopení a pustil se do práce. Když jsem ho…

Přečíst Read More

Krmítko

Krmítko

Sedla jsem si počítači, v hlavě srovnávám slovíčka do vět dalšího příběhu. Něco mne ale ze soustředění ruší. Až po chvíli jsem si uvědomila, že je to nějaký tlukot, a začala jsem pátrat, co se to kde děje. Zdroj jsem našla, až když jsem se narovnala a odklonila od počítače, protože pracovní koutek mám umístěný těsně u okna, a jeho silný rám mi bránil při výhledu na ptačí krmítko. Na krmítku sedí strakapoud. Pečlivě si vybere semínko slunečnice, a pak…

Přečíst Read More